Co rozhodne o tom, jestli jste druhým lidem sympatičtí a jak é atributy rozhodují při vytváření prvního dojmu při setkání, jak trénovat to, abychom ho udělali co nejlepší. Přečtěte si můj názor v článku Pár sekund pravdu v časopise Blesk pro ženy (vydání květen 2025).

NÁZOR ODBORNÍKA
Mgr. Marta Ventrubová
KOUČKA NEUROLINGVISTICKÉHO PLÁNOVÁNÍ

1. Proč se sympatie vytvářejí právě během prvních pár sekund?
První dojem vzniká během prvních 1–2 sekund zcela podvědomě. Náš mozek je nastavený na rychlé posouzení bezpečnosti a důvěryhodnosti – dříve to bylo otázkou přežití (přítel versus hrozba). Dnes rychle zhodnotíme, jestli nám je někdo sympatický, nebo ne. Je to také nejčastější chyba ve vnímání druhých, posuzujeme je podle jednoho výraznějšího znaku nebo rysu, vznikne pak „pocit“, který další znaky zkresluje. Například fyzicky přitažlivé lidi vyhodnocujeme jako více inteligentní, ačkoli to není podloženo. Fungují zde i zrcadlové neurony – máme rádi lidi, kteří něčím připomínají nás samotné nebo nám blízké osoby.

2. Můžou lidé to, jak působí na druhé, trénovat?
Ano, mohou. Zhruba ze 60 % tvoří takzvaný „aura efekt“ vizuální dojem. Tady hodnotíme atraktivitu, řeč těla, upravenost… Můžeme se tedy hezky obléknout, upravit svůj zevnějšek, natrénovat držení těla, gesta, výraz tváře, lehký úsměv, abychom působili příjemně. Důležité je být uvolnění, otevření a udržovat oční kontakt.

3. Jde napravit (a případně jak) špatný první dojem, který jsem v někom zanechala?
Ano, ale chce to trpělivost. Je třeba, aby nás druzí lépe poznali a vše si v hlavě přenastavili. Funguje hlavně konzistence a postupně budovaná důvěryhodnost. Druzí si potřebují ověřit, že naše chování není výjimka, ale nový standard. Zkrátka může zapůsobit opakovaná kladná zkušenost.

The post „Pár sekund pravdy“ o řeči těla | Názor odborníka appeared first on Kouč NLP.

Někdy je až překvapivě těžké říct jednoduché „ne“. Jak se tuto důležitou dovednost naučit a co se v životě změní, když to zvládnete? Nejde o odmítání lidí, ale o ochranu vlastních hranic, energie i času.

A to je téma, které jsem řešila v pořadu Restart 40+ se Šárkou Volemanovou. Poslechněte si celý rozhovor.

PUSTIT ROZHOVOR

The post „Naučte se říkat ne!“ (bez pocitu viny) appeared first on Kouč NLP.

Syndrom silné ženy. Možná ji znáte. Možná jí sama jste. Žena, která zvládne všechno. V práci podává stoprocentní výkon, doma má naklizeno, děti jsou zaopatřené, a ještě stíhá organizovat oslavy pro rodinu a podporovat kamarádky. Okolí ji obdivuje a často slýchá větu: „Ty jsi tak silná, já nevím, jak to všechno děláš.“

Jenže uvnitř vás, po akci, se odehrává jiný příběh. Příběh o totálním vyčerpání, hluboké osamělosti a tlaku, který je k neunesení. Tomuto fenoménu se říká Syndrom silné ženy.

Pojďme se podívat na to, že tato „síla“ není darem, ale často nevědomou strategií přežití, která si vybírá svou daň na zdraví i vztazích. I proto je tento článek určen i partnerům těchto žen, protože pochopení tohoto mechanismu je důležité k záchraně společného vztahu.

S\ndrom Sllné ženy aneb když „Zvládnu všechno sama „přestává fungovat.

 Co to je syndrom silné ženy a jak se projevuje? Nejde o vnitřní sílu, ale o neschopnost říct si o pomoc

Je důležité hned na začátku rozlišit zdravou vnitřní sílu a odolnost od Syndromu silné ženy. Zdravá síla pramení ze sebepoznání, sebelásky a schopnosti postavit se za sebe. Syndrom silné ženy je naproti tomu obranný mechanismus. Je to tlak, který ženu nutí popřít svoje vlastní potřeby, nedbat na své emoce a za žádnou cenu neukázat zranitelnost.

Být za každou cenu ta silná a nezávislá, která vše zvládne sama, časem vede k pocitu osamělosti, přetížení a totální únavě.

Poznáte se v těchto příkladech?

• Jste nemocná, není vám dobře, ale stejně vstanete a uděláte snídani pro celou rodinu. V hlavě vám zní: „Kdo jiný by to udělal správně? Beze mě se to tu zhroutí.“
• Když se vás partner nebo kamarádka zeptá, jestli s něčím nepotřebujete pomoct, automaticky odpovíte: „Ne, dobrý, zvládnu to.“ I když uvnitř melete z posledního.
• Večer jste úplně vyčerpaná, ale místo odpočinku ještě doděláváte věci, které „by přece neměly zůstat na někom jiném.“
• Vaše vnitřní mantra zní: „Co si neudělám sama, to nemám. Tak je to vždycky!“

Tato žena funguje v módu neustálé pohotovosti. Tedy v neustálém stresu, napětí a vnitřním tlaku.

 Kde se syndrom silné ženy bere a jak ničí životy a vztahy

Tento vzorec chování nevzniká náhodou. Často má hluboké kořeny v dětství a byl tehdy jedinou možností, jak v daném prostředí emočně (a někdy i fyzicky) přežít. Žena, u které se později rozvine syndrom silné ženy, často v dětství slýchala věty, které ji – někdy nevědomě – vedly k tomu, aby byla předčasně samostatná, zodpovědná a potlačovala své potřeby. Ne vždy byly tyto věty myšleny špatně. Často je rodiče říkali ze stresu, vyčerpání nebo proto, že sami nevěděli, jak situaci zvládnout.

Odkud se bere potřeba být „příliš silná“?

Dítě muselo dospět „příliš brzy“ (parentifikace):dívka se stala emoční oporou pro rodiče nebo se musela starat o sourozence. Možná slýchala věty: „Jsi už velká, máš mít rozum a pomoct mi, vidíš, že nevím, co dřív.“ „Neotravuj s takovými maličkostmi!“  „Ty jsi ta starší, tak ustup!“ „Postarej se o bráchu, já nestíhám!“ Nebo musela převzít roli rodiče kvůli vážné nemoci či závislosti jednoho z nich. „Ty jsi jediná, na koho se můžu spolehnout.“ „Kdybych tě neměla, nevím, co bych dělala.“ „Neboj se, my to spolu zvládneme.“

Emočně nedostupní nebo přetížení rodiče: Naučila se, že její potřeby nikoho nezajímají, nikdo na ni nemá čas a musí si vše vyřešit sama. „Na nikoho se nemohu spolehnout. Musím, to zvládnout sama.“

Moderní tlak na dokonalost: Dnešní doba klade obrovský důraz na ženskou nezávislost a úspěch ve všech oblastech – kariéra, mateřství, vzhled. Syndrom silné ženy se tímto tlakem jen posiluje.

V ženě vzniká podvědomý program: „Když budu silná a soběstačná, nebudu zranitelná a nikdo mi neublíží.“ Typické vnitřní věty jsou: „Nemůžu se na nikoho spolehnout.“ nebo „Když to neudělám já, nebude to správně.“

Cena, kterou žena platí:

Okolí ji sice obdivuje (což vzorec posiluje), ale její vnitřní hlas křičí, že už nemůže. Výsledkem je chronická únava, vyhoření, pocit osamělosti (i když není sama) a fyzické problémy – poruchy spánku, bolesti žaludku, neustálé napětí v těle. Je stále připravena k „akci“, tedy pod permanentním stresem.

Žena chce vztah, touží po opoře, ale neumí ji přijmout.

Jak syndrom silné ženy ovlivňuje partnerský vztah?

 Syndrom silné ženy se v partnerském vztahu často projevuje velmi nenápadně. Na začátku může působit dokonce atraktivně – žena je schopná, organizovaná, samostatná a má věci pod kontrolou. Postupem času ale tento vzorec začne vytvářet napětí, které může vztah výrazně zatěžovat. Žena se syndromem silné ženy po vztahu a opoře touží, ale neumí ji přijmout.

Na první pohled to může vypadat jako efektivní fungování. Ve skutečnosti však často vzniká nerovnováha, kdy jeden partner nese téměř veškerou zodpovědnost.

Proč je to pro muže těžké? Partner se v takovém vztahu často začne cítit nepotřebný, zbytečný a jeho sebevědomí klesá. Postupně se stáhne nebo nevědomky zaujme roli „dalšího dítěte“, o které se žena stará.

Typické scénáře:

Partner se zeptá: „Mám ti s tím pomoct?“ Odpověď: „Ne, já to udělám.“ (Ale uvnitř si myslí: „Proč si nevšimne sám, že to potřebuju? Proč se musím o všechno prosit?“) – Žena všechno o své vůli naplánuje a zorganizuje, ale zároveň je pak na partnera naštvaná, že „nic nedělá“. On se přitom cítí odstavený na vedlejší kolej.

Žena říká, co má partner udělat, jak to má udělat, kdy to má udělat – zadává úkoly, ale neříká, jak se cítí. Chybí věty typu: „Potřebuju tě.“ „Bojím se, když to nemám pod kontrolou.“ „Jsem unavená.“ V ženě vzniká obrovský vnitřní konflikt: chce, aby se o ni někdo postaral, ale když to někdo udělá, cítí se nepříjemně, neschopně a na obtíž.

 Jak z toho ven?

Nejdůležitějším krokem je uvědomit si, že tento vzorec existuje. Není to vaše chyba ani slabost. Syndrom silné ženy byl vaší strategií přežití. Ale teď už jste dospělá a máte možnost volby. Můžete se rozhodnout, že to chcete jinak.

Změna nenastane logickým pochopením, ale prací na emoční úrovni. Zde jsou klíčové oblasti:

1. Sebeláska není sprosté slovo: Začněte dělat postupné drobné kroky k tomu, abyste se více přijímala, poslouchala své tělo a své potřeby. Naučte se pochválit sama sebe a změňte způsob, jakým o sobě mluvíte. Pokud vás téma sebelásky zajímá více, doporučuji naše podcasty Školy sebevědomí, které se tomuto tématu podrobně věnují.
2. Emoční nezávislost není izolace: Nejde o to se odříznout od ostatních. Jde o to přijmout odpovědnost za vlastní pocity, ale zároveň dovolit druhým, aby vám byli nablízku.
3. Učení se důvěře a partnerství: Začněte se postupně otevírat svému partnerovi. Dejte mu šanci vás nezklamat. Učte se delegovat úkoly, i když víte, že je neudělá „přesně tak, jak byste to udělala vy“. Jen tak můžete vytvořit skutečný tým.
4. Komunikace pocitů: Místo příkazů a výčitek se učte mluvit o tom, co prožíváte. Věta „Jsem hrozně unavená a potřebovala bych obejmout“ udělá pro vztah mnohem více než naštvané mlčení při mytí nádobí.

Syndrom siálné ženy je obranný mechanismus.

Slovo na závěr

Soběstačnost je důležitá vlastnost, ale přílišná nezávislost spojená s potlačováním vlastních potřeb vede k izolaci, vyhoření a pocitu osamělosti. Požádat o pomoc nebo sdílet své obavy není známka slabosti, ale naopak obrovské odvahy a důvěry.

Když s tím začnete u sebe pracovat, poleví neustálý vnitřní tlak a změní se vaše komunikace. To může zásadně zlepšit vaše vztahy a zdraví. Ano, přiznejme si, některé vztahy mohou doznat i negativních změn – lidé v okolí si možná zvykli, že všechno zvládnete, a teď se budou muset přizpůsobit nové realitě. To je ale nutná daň za vaši svobodu a spokojenost.

Uzdravení ze Syndromu silné ženy je cesta ke změně vnitřního postoje a šance vybudovat zdravý, kvalitní a vyvážený vztah, kde už nebudete na všechno sama.

Pokud cítíte, že se vás toto téma týká a nevíte, jak začít se změnou, obraťte se na odborníka, který s tímto tématem pracuje.

The post Syndrom silné ženy appeared first on Kouč NLP.

Narcismus je často používaný, avšak často i nesprávně chápaný pojem. Nejde jen o občasné sobectví, ale o vážnou poruchu osobnosti, která zahrnuje manipulaci a nedostatek empatie. Zatímco zjevný (grandiózní) narcismus je snadno rozpoznatelný, skrytý narcismus představuje mnohem záludnější formu.

Rozdíl mezi zjevným a skrytým narcismem

• Zjevný narcismus:
  Tato forma je lépe rozpoznatelná. Zjevní narcisté často působí nadřazeně, touží po obdivu a projevují nedostatek empatie. Rádi zdůrazňují své úspěchy a zveličují je.  Bývají arogantní a někdy až agresivní, zejména jsou-li zahnáni do úzkých. Jsou přesvědčení o své výjimečnosti a ostatní jsou pro ně v podstatě prostředkem k uspokojení jejich přání a potřeb.
• Skrytý narcismus:
  Na první pohled působí skrytí narcisté jako milí, nenápadní lidé. Ve skutečnosti jsou to zkušení manipulátoři, kteří dovedou předstírat empatii, aby si získali důvěru svého okolí. Jejich nejbližší často zažívají protichůdné požadavky, manipulaci a pocity viny.

Jak skrytý narcismus ovlivňuje vztahy?

Vytváření závislosti

Skrytý narcista na začátku vztahu vyvolává pocit dokonalé lásky. Jeho obětí jsou zejména empatičtí slušní lidé. Z počátku je to pro ně doslova „nebe na zemi“. Říkají: „Nikdy mi nikdo nerozuměl tak jako on.“ Tento přístup, nazývaný bombardování láskou (love bombing), vytváří silnou emoční závislost. O tom píše Debbie Mirza ve své knize „Jak odhalit skryté narcisty“. Grada, 2022.

Příklad z praxe

Gaslighting často provází oběť skrytého narcismu.

„Seděli jsme večer na gauči, drželi se za ruce, objímal mne. Říkal, jak jsem krásná a že mě miluje. Cítila jsem se jako v nebi. Vzápětí mě pustil a řekl, že by bylo nejrozumnější, kdybych se od něj odstěhovala, protože jsem emočně labilní.“ Dodává: „Pak jsem se úplně sesypala, rozplakala. On na to jen: “ Vidíš, že mám pravdu, když to říkám.Tohle přeně myslím.“ Takhle se to čas od času opakovalo a já začala brát antidepresiva.“

Gaslighting

Gaslighting je jedním z klíčových nástrojů skrytého narcisty. Tato manipulativní technika spočívá v popírání reality partnera, což způsobuje, že oběť přestává věřit svému úsudku.
Příklad: Narcista může tvrdit: „Nikdy jsem ti to neřekl, to sis musela vymyslet,“ i když oběť ví, že dané tvrzení slyšela.

Příklad:

1.Manželka má jít dle plánu cvičit, manžel pečuje doma o děti. Žena neodejde, protože se jí nechce. Druhý den u přátel pláče, že chtěla jít, ale kvůli němu nemohla. Nedovolil jí to.

Vyvolávání pocitů viny

Skrytí narcisté často přenášejí odpovědnost za problémy ve vztahu na partnera. Oběť postupně ztrácí sebedůvěru, věří, že je chyba na její straně, a stále doufá, že láska z počátku vztahu se vrátí. Jakékoli pochyby přehluší vzpomínky na počáteční blažený stav a přesvědčení, že kdyby se více snažila, zase by se to vrátilo a bylo stejně krásné, jako na začátku.

Příklad:

Na dotaz, co by si přála k narozeninám, žena odpovídá:“ Nic nechci, nedělej si starosti. Já budu šťastná, když spolu půjdeme na večeři.“ Manžel zařídí večeři v pěkné restauraci, květiny, svíčky. Manželka je viditelně nespokojená, naštvaná. Na dotaz, co se stalo, odpovídá: “Čekala jsem od tebe tu krásnou kabelku. Víš přeci, že po ní již dlouho toužím.“

Skrytý narcista a rozchod

Manipulace ze strany skrytého narcisty vás bude provázet i dlouho po rozchodu.

Postupně se skrytý narcista může stávat stále agresivnějším, ale nemusí to tak být. Pokud to vnímá někdo z rodiny či přátel a snaží se na chování narcisty upozornit, oběť mu nevěří. Někdy trvá i mnoho let, než oběť skrytého narcisty „prohlédne“ a začne si uvědomovat, co se děje, skládá střípky dohromady. Je pro ni těžké popsat, co se vlastně ve vztahu dělo a děje, je to obtížné ostatním vysvětlit. Co je však nejhorší je připustit si, že člověk, jehož léta milovali, je někdo ve skutečnosti úplně jiný. Někdo, kdo jim ubližoval a nemyslel to s nimi dobře. Toto zmatení v mysli oběti se nazývá kognitivní disonance.

Ukončení vztahu se skrytým narcistou bývá obzvlášť náročné, zvláště pokud jsou ve vztahu děti. Manipulace často pokračuje i po rozchodu, například při soudních sporech nebo mediaci. Doporučuje se spolupracovat s odborníky, kteří rozumí specifikům chování skrytých narcistů, aby bylo možné čelit jejich manipulativním strategiím. Zkušenosti klientů či klientek jsou velmi výmluvné. Skrytý narcista přesně ví, co říci a jakým způsobem, aby se oběť rozplakala, působila labilně a on se jevil jako klidný a rozvážný člověk.

Může nastat, a nastává, také situace, kdy se chce rozejít skrytý narcista. Rozchod je oznámen chladně, náhle a je to pro oběť doslova šok. Najednou jsou jí vyčteny spousty chyb, „nedá se s ní žít“. To se děje zejména v situaci, kdy si narcista vyhlédl jiného partnera či partnerku, kde to pro něj může být výhodnější. Oběť upřímně nechápe, co se vlastně stalo, přichází to jako blesk z čistého nebe.

Co dělat, pokud jste obětí skrytého narcisty?

1. Rozpoznejte problém:
   Pojmenování toho, co se děje, je prvním krokem k osvobození. Uvědomte si, že problém není ve vás, ale v manipulativním chování vašeho partnera.
2. Najděte podporu:
   Otevřete se přátelům, rodině nebo odborníkům. Sdílení vašich pocitů s někým, komu důvěřujete, vám pomůže lépe zvládnout situaci.
   

   Najděte si spřízněnou duši, ať na to nejste sami.

   Potřebujete někoho, kdo vám bude skutečně naslouchat.

3. Vyhledejte odbornou pomoc:
   Terapeut, který má zkušenosti s narcistickou poruchou osobnosti, vám může pomoci lépe pochopit, co se děje, a najít cestu ven.
4. Obnovte své sebevědomí:
   Vraťte se k činnostem, které vám dříve přinášely radost. Buďte k sobě laskaví a pečujte o své duševní zdraví.

Závěrem

Zkušenost se skrytým narcistou může být jako probuzení ze zlého snu. Proces uzdravení vyžaduje čas, ale je důležité si uvědomit, že si zasloužíte zdravý a respektující vztah. Nebojte se hledat pomoc a podporu na své cestě k lepšímu životu.

Pokud potřebujete pomoc, obraťte se na odborníka, který vás provede tímto náročným obdobím. Ráda vám nabídnu podporu i já – společně najdeme cestu k vašemu uzdravení.

The post SKRYTÝ NARCISMUS: Co to je a jak ho poznat? appeared first on Kouč NLP.

Rozdíl mezi strachem a úzkostí

Strach a úzkost jsou dvě odlišné emoce, i když se často pletou. Strach je přirozenou reakcí na konkrétní situaci nebo hrozbu, která je jasně daná a časově omezená. Může nás připravit na okamžitou akci nebo útěk. Úzkost, na druhou stranu, je často dlouhodobá, neurčitá a může se objevit i bez zjevného důvodu. Někdy vyplývá z dlouhodobého stresu nebo obav, ale může se objevit i bez konkrétní příčiny.

Dobrou zprávou je, že s úzkostí se dá efektivně pracovat, a vy se nemusíte trápit zbytečně.

Jaké jsou projevy úzkosti?

Úzkost se může projevovat různými způsoby, od mírného neklidu až po návaly paniky. Mezi fyzické projevy patří například:

• Nadměrné pocení
• Zrychlené dýchání a vyšší srdeční frekvence
• Problémy s dýcháním
• Zažívací potíže
• Obtíže při polykání
• Pocity na omdlení
• Tlak na hrudi nebo svalové napětí
• Třes

Občasná úzkost je běžná a přirozená. Problém nastává, pokud trvá dlouhodobě a začíná zasahovat do běžného života. Pokud pociťujete úzkost v situacích, které vám dříve nevadily, je čas zpozornět a začít se tomu věnovat.

Jak poznat úzkostnou poruchu?

Běžná úzkost přichází a odchází. Nijak výrazně neovlivňuje váš každodenní život. Úzkostná porucha naopak přetrvává a může být velmi intenzivní. Může narušit vaše aktivity, které jste dříve zvládali bez problémů, a ovlivní tak váš pracovní či osobní život.

Existují různé typy úzkostných poruch, mezi nejčastější patří:

• Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) – charakteristická neustálými obavami typu „Co když…?“.
• Úzkostně-depresivní porucha – zde úzkost přechází do deprese, a člověk ztrácí motivaci a smysl.

Co můžete dělat?

Zde je několik kroků, které mohou pomoci zmírnit příznaky úzkosti:

Zlepšení denního režimu

Každodenní rutina hraje klíčovou roli ve zvládání úzkosti. Nedostatek spánku, nepravidelná strava a absence času na odpočinek mohou vést k tomu, že se stresové faktory hromadí a způsobují dlouhodobou úzkost. Zkuste do svého dne začlenit pravidelný spánek, dostatek pohybu a chvíle na relaxaci. Tělo a mysl potřebují pravidelný rytmus, aby se cítily stabilně a bezpečně.

Práce se stresem

Každodenní stresové situace nelze vždy eliminovat, ale je možné se naučit, jak na ně lépe reagovat. Techniky zvládání stresu zahrnují vše od mindfulness (všímavosti), kdy se učíme soustředit na přítomný okamžik, až po plánování času, které pomáhá snížit pocit zahlcení povinnostmi. Tím, že si uvědomíme své spouštěče stresu a najdeme zdravé způsoby, jak s nimi zacházet, můžeme zmírnit i úzkostné pocity, které ze stresu často vyplývají.

Dýchací techniky

Dech je mocný nástroj, který můžeme využít k regulaci své úzkosti. Pomalu, hluboce a vědomě dýchat může pomoci uklidnit nervový systém. Technika hlubokého dýchání, jako je například metoda 4-7-8 (nádech na 4 vteřiny, zadržení dechu na 7 vteřin a výdech na 8 vteřin), může být užitečná při akutních stavech úzkosti. Pravidelné cvičení těchto technik dlouhodobě zlepšuje schopnost zůstat klidný v náročných situacích.

Svalová relaxace

Progresivní svalová relaxace je technika, při které se zaměřujeme na jednotlivé svalové skupiny těla, postupně je napínáme a poté uvolňujeme. Tato metoda pomáhá nejen uvolnit fyzické napětí, které je často přítomno při úzkosti, ale také zklidňuje mysl. Když se tělo uvolní, často následuje i uvolnění psychické.

Imaginace pozitivního výsledku

Vizualizace je technika, při které si v mysli představujeme pozitivní a klidné scénáře. Tato metoda je užitečná především v situacích, kdy  úzkost paralyzuje nebo brání v optimálním fungování. Můžeme si například představit, jak se situace, která nás znepokojuje, vyvíjí pozitivně, což pomáhá zmírnit negativní emoce a zvyšuje naši sebejistotu. Vizualizace může probíhat buď samostatně, nebo s průvodcem, například formou meditace.

Hypnóza

Hypnóza vedená odborníkem může být účinnou metodou ke zmírnění úzkosti. V hypnóze se dostáváme do hlubokého relaxačního stavu, ve kterém je naše mysl otevřená pozitivním návrhům a změnám postojů. Hypnóza může pomoci odhalit a zpracovat skryté příčiny úzkosti a zároveň naučit mozek reagovat na stresující situace klidněji.

Hypnóza může účinnou metodou pro uvolnění.

Tyto kroky mohou tvořit základ pro zlepšení celkového duševního zdraví a poskytnout vám účinné nástroje pro zvládání úzkosti v každodenním životě.

Závěr

Pokud vás úzkost dlouhodobě trápí, je důležité nečekat a začít s ní pracovat co nejdříve. Úzkostné poruchy jsou vysilující, ale dá se s nimi naučit žít. Uvědomte si, že v tom nejste sami a existuje mnoho způsobů, jak tento stav zvládnout. Ať už se jedná o změny životního stylu, techniky zvládání stresu nebo profesionální pomoc, je klíčové najít strategii, která vám osobně nejlépe vyhovuje. Doporučuji vyhledat odbornou pomoc dříve, než vás úzkost začne výrazně omezovat v každodenním životě. Pamatujte, že i malé kroky vedou k velkým změnám.

The post Úzkost appeared first on Kouč NLP.

Co je hypnóza?

Hypnóza je stav transu, ve kterém se dočasně odpoutáváme od vědomé mysli, od okolí. Jde o tzv. disociaci. Můžeme si představit, že je naše vědomí jakoby vypnuté nebo potlačené. Aktivuje se spontánní část našeho já. (PhDr. J. Zíka) Člověk je v tu dobu vnímavý k užitečným podnětům, sugescím, které se předají podvědomí. Využívá tak změněného stavu vědomí k posílení svojí pohody nebo k řešení nějakého problému.

Jak hypnóza funguje?

Hypnóza mění aktivitu v mozku a umožňuje lepší přístup k podvědomým částem mysli. Tímto způsobem může ovlivnit způsoby, jakými mozek zpracovává informace a reaguje na podněty.

Během hypnózy může hypnotizér či hypnoterapeut použít různé techniky, jako jsou vedené obrazy, sugesce a vizualizace, aby pomohly pacientovi dosáhnout kýžených změn. Tyto techniky mohou být použity i k řešení řady zdravotních problémů, od úzkosti a stresu až po chronickou bolest a závislosti.

Hypnózu lze navodit různými způsoby, já využívám nedirektivní ericksonovskou či systemickou hypnózu, o které se dá říci, že je „šitá na míru“ dotyčnému člověku. S klientem je veden rozhovor, na základě kterého se ujasní motivace a přání klienta využít hypnózu pro práci na jeho problémech. Zjistí se také klientova hypnabilita, což je citlivost na trans. Klient po úvodním rozhovoru pohodlně sedí a nechá se provázet tichým hlasem do stavu hypnózy, který připomíná stav, kdy upadáme do spánku. I člověk, který má nízkou míru hypnability, má z hypnózy profit, navíc je to dovednost, která se opakováním zlepšuje.

Na základě výzkumů je nutno připomenout, že člověk v hypnóze neudělá nic, co by bylo proti jeho etickým zásadám.

Zdravotní přínosy hypnózy

„Lékaři nyní považují trans za léčivý stav, kdy mysl a tělo dosahují klidu a vyrovnanosti, v kterém může dojít ke změnám nemožným při plném vědomí,“ uvádí zdravotní pojišťovna ČPZP.

Hypnóza může nabídnout řadu zdravotních přínosů, které jsou podporovány vědeckými výzkumy. Zde je několik oblastí, kde může být hypnóza užitečná:

1. Řízení bolesti: Hypnóza se ukázala být účinná při snižování vnímání bolesti u pacientů s chronickými bolestivými stavy, jako je artritida, bolest zad, bolesti hlavy a další. Výzkumy ukazují, že hypnóza může pomoci změnit způsob, jakým mozek vnímá bolest, což vede ke snížení subjektivního pocitu bolesti. (Chronická bolest má centrum v jiné části mozku než bolest akutní.)

2. Snížení stresu a úzkosti: Hypnotické techniky mohou být velmi účinné při snižování úzkosti a stresu. Hypnóza může pomoci lidem uvolnit se a dosáhnout stavu hluboké relaxace, vést tak ke snížení fyziologických reakcí na stres a zlepšení celkové pohody.

3. Zlepšení spánku: Hypnóza může být také užitečná při léčbě nespavosti a dalších poruch spánku. Také nácvik autohypnózy a relaxačních technik pomůže lidem lépe se uvolnit před spaním a zvýšit kvalitu spánku.

4. Podpora při hubnutí a změny návyků: Hypnóza může být použita jako součást programu na hubnutí a na změnu stravovacích návyků. Hypnotické techniky mohou lidem pomoci zvýšit jejich motivaci k dodržování zdravé stravy a cvičení či při změně nezdravých návyků, jako je přejídání nebo konzumace nezdravých potravin.

5. Léčba závislostí: Hypnóza může být účinná při léčbě různých závislostí, včetně kouření a nadměrného užívání alkoholu, překonat touhu po návykové látce a posílit jejich vůli odolat pokušení.

6. Zlepšení psychického zdraví: Hypnóza může být také použita ke zlepšení psychického zdraví, včetně léčby deprese a posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Hypnotické techniky mohou pomoci lidem lépe zvládat negativní myšlenky a emoce, zvýšit jejich sebevědomí a zlepšit celkovou psychickou pohodu.

7. Noční pomočování: Hypnózou můžeme pomoci lépe ovládat svůj močový měchýř a zvládat tak nepříjemné stavy, které vedou ke snížení sebevědomí.

Využijte hypnózu pro zlepšení svého života

Hypnóza může být užitečným nástrojem pro zlepšení zdraví a pohody. Od řízení bolesti přes snížení stresu a úzkosti až po zlepšení spánku a léčbu závislostí, hypnóza nabízí širokou škálu potenciálních přínosů. Hypnóza je známa z dávné historie, někdy opomíjená, ale současné vědecké důkazy naznačují, že dokáže hrát významnou roli v moderní zdravotní péči.

Chcete využít hypnózu pro zlepšení svého života? Napište mi a společně společně probereme, co je pro vás nejvhodnější.

The post HYPNÓZA: 7 MOŽNÝCH PŘÍNOSŮ PRO ZDRAVÍ appeared first on Kouč NLP.

Co je to podvědomí?

Podvědomí je část naší mysli, která pracuje pod povrchem vědomí. Obsahuje všechny naše přesvědčení, hodnoty, vzpomínky a návyky, které nejsou okamžitě přístupné vědomě. Mnohdy působí jako „databáze“ našich životních zkušeností, které ovlivňují naše rozhodnutí a chování. Jsou tam uloženy i informace, které jsme nezachytili vědomě, ale jak říkáme „podprahově“. Jednoduše řečeno v podvědomí je uloženo naprosto všechno, co jste kdy viděli, slyšeli, cítili, jsou tam „zaznamenány“ všechny rozhovory, které jste kdy měli. Uchovávají se zde i reakce na různé situace.

Jsou různé teorie a přístupy rozlišující pojmy vědomí – podvědomí/předvědomí – nevědomí. Celá problematika je složitější, budeme o ní zde hovořit velmi zjednodušeně. Neexistuje samostatný orgán nebo funkční celek podvědomí, tedy není to žádná konkrétní část mozku. Jde vždy o to, že naše vjemy se ukládají v různých částech mozku a výsledná myšlenka je tak projevem činnosti neuronů z různých mozkových oblastí. V současnosti je v neurofyziologii stále předmětem intenzivního výzkumu a ostrá hranice mezi termíny se stírá.

Jak funguje podvědomí?

Podvědomí pracuje na základě vzorců a programů, které jsou uloženy v naší mysli. Tyto programy jsou vytvořeny na základě opakovaných zkušeností, učení a emocí. Jakmile jsou tyto programy uloženy, podvědomí je schopné automaticky reagovat na určité podněty a situace, aniž bychom si byli vědomi toho, co se děje. Z toho důvodu obtížně reagujeme na události novým, jiným způsobem, než jak jsme zvyklí reagovat. Pak se někdy divíme a říkáme: “To jsem řekl tak nějak automaticky, bez přemýšlení.“ Porozumění podvědomí je klíčem k pochopení lidského chování a prozkoumání hlubších motivací a procesů mysli.

Jaké jsou naše podvědomé programy?

Naše podvědomé programy mohou být buď pozitivní, podporující naše cíle a spokojenost, nebo negativní, brzdící náš pokrok a štěstí. Například, pokud jsme v minulosti zažili opakované neúspěchy, může naše podvědomí vytvořit program nedostatečnosti nebo strachu ze selhání, a to nás omezuje v osobním rozvoji. Naopak, pokud jsme si vytvořili pozitivní vzorce, jako je sebedůvěra a odhodlání, naše podvědomí nás podporuje v dosahování cílů.

Kde se podvědomé programy berou?

Naše podvědomé programy vznikají z různých zkušeností, učení a interakcí s okolním prostředím, od raného dětství až po dospělost. Některé programy se mohou vytvořit na základě opakovaných situací nebo událostí, které prožíváme, a mohou být ovlivněny našimi rodinnými vztahy, školou, médii a dalšími faktory. Například, pokud jsme v dětství opakovaně slyšeli negativní komentáře o sobě samých, mohli jsme si vytvořit podvědomý program nedostatečnosti nebo nízké sebedůvěry. Často slýchám od klientů, když se zamyslí nad rčeními či větami, které jim utkvěly v paměti z dob třeba dospívání: „Zase špatně.“ „Nesmíš udělat chybu.“ „Radši na to nesahej, nebo to zase rozbiješ.“….Můžete si dosadit svoje vlastní vzpomínky.

Dalším příkladem jsou i stesky těch, kteří zatím neúspěšně snižují váhu. V uších jim zní:“ Ty jseš taková po mamince, i babička byla silná.“ To znamená, že mají podvědomý program, že jsem tedy předurčená být také taková, máme to přeci v rodině a ať dělám, co dělám, nezměním to. Co se spíše zamyslet nad přejatými vzorci stravování a životního stylu vůbec?

Jak můžeme pracovat s našimi podvědomými programy?

Jak jsem psala, jde o složitější téma. Určité mechanismy můžeme pozorovat sami, jsou z vědomí přístupné. Pokud jsou ale určité události, situace hodně vzdálené v minulosti, možná se do nich sami bez pomoci odborníka nedostaneme, tedy nezvědomíme si je.
Jak tedy sami na práci s podvědomím a jeho programy?

1. Vědomé uvědomění si jich: Znamená to být pozorný ke svým myšlenkám, emocím a reakcím ve všedním životě. Pozorujte opakující se vzorce svého myšlení a chování.

2. Sebereflexe a sebepoznání: Ptejte se sebe sama na otázky jako „Proč reaguji tímto způsobem?“ a „Jaké myšlenky mě ovlivňují?“. Prozkoumejte své hlubší přesvědčení a hodnoty. Povede vás to k hlubšímu porozumění si. Pozorujte, jaké myšlenky a přesvědčení se vám opakovaně v mysli objevují a zvažte, zda vám tyto myšlenky skutečně prospívají. Buďte pozorní k tomu, jaké informace vstřebáváte ( např. opakované negativní zprávy, komentáře, diskuze,…). Nedopusťte, aby se vám automaticky vryly do podvědomí informace, které jsou nepodložené nebo negativní.

3. Pozitivní sdělení sami k sobě: Používejte pozitivní sdělení tak, abyste jimi nahradili negativní myšlenkové vzorce. Například, místo abyste si říkali „Nemohu to udělat“, řekněte si „Jsem schopen se to naučit“. Aktivně tyto vzorce vyhledávejte a budujte.

4.Vizualizace: Pracujte s vizualizací a mentálními obrazy, abyste posílili pozitivní představy a cíle. Vytvořte si jasný obraz toho, jak byste chtěli, aby váš život vypadal, prociťte si tuto svoji představu a pravidelně si vše připomínejte.

5. Práce s emocemi: Učte se vyrovnávat se svými emocemi a stresovými situacemi konstruktivním způsobem. Emoce hrají důležitou roli při formování podvědomých programů, tak je důležité naučit se je správně zpracovávat. Relaxace, být opravdu přítomen v daném okamžiku zní jednoduše, ale umění tzv. vše „vypustit a mít čistou hlavu“ tak snadné není. Naučit se to však stojí za to.

6. Hypnóza a terapie: K práci s podvědomými programy je užitečné využít hypnózu nebo terapii. Kvalifikovaný terapeut vám může pomoci identifikovat a změnit negativní vzorce myšlení a chování. Hypnóza slouží k tomu, abychom využili určité stavy změny vědomí a mohli tak kontaktovat podvědomí (nevědomou mysl). Díky dočasnému „oddělení“ vědomé mysli můžeme s podvědomím lépe pracovat. Dá se tak pomoci při změnách chování, psychosomatických potížích, s různými strachy a fobiemi a jinými problémy. Člověk v hypnóze neudělá nic, co by bylo proti jeho přirozenosti, co by sám neudělal, není třeba se obávat.

Porozumění a práce s naším podvědomím bývá klíčem k dosažení osobního rozvoje a štěstí. I když je cesta k ovlivnění podvědomí někdy náročná, je to investice do naší duševní a emocionální pohody, která se rozhodně v dlouhodobém horizontu vyplatí.

The post PRÁCE S PODVĚDOMÍM: TAJEMNÁ SÍLA UVNITŘ appeared first on Kouč NLP.

Jak se vyrovnat s rozchodem

Přála bych si, aby každý, kdo prochází rozchodem, přistupoval k tomuto procesu s kultivovaností. To zahrnuje respekt k druhému, ohleduplnost a empatii, a to bez používání urážek. Způsob, jakým se vztah ukončí, je samostatným důležitým tématem. Možná by nebylo od věci si uvědomit, že partnera jsme si vybrali sami. Pokud tedy hodnotíme celkově naše soužití negativně, je to jenom jeho vina? Buďme si vědomi společně stráveného času, sdílené minulosti a  krásných chvil, které jsme prožili společně.

Kdo se trápí po rozchodu víc?

Jednoznačně stanovit, kdo se při rozchodu trápí více, není možné, protože to závisí na mnoha faktorech. Patří mezi ně individuální osobnostní charakteristiky, citlivost na emoční stres, dostupná podpora v okolí a konkrétní okolnosti rozchodu. Často vypadá situace tak, že ten, kdo byl opuštěný, prochází větším trápením, protože zažívá pocity opuštěnosti, zklamání a nejistoty. Nicméně ten, kdo ukončil vztah, také zažívá silné negativní emoce, jako je vina, strach z konfliktu nebo obavy o budoucnost. Každý člověk prochází rozchodem individuálním způsobem, někteří se rychleji vzpamatují, zatímco jiní potřebují více času a podpory.

Fáze rozchodu

Rozchod představuje komplexní proces, který může zahrnovat několik fází a kterými jednotlivci postupují různým tempem. Neexistuje pevné pravidlo, jak rychle by se měla uzavřít jedna fáze a kdy přejít do další. Pochopení těchto fází pomáhá lépe porozumět tomu, co se v našem nitru odehrává, protože klíčem k úspěšnému zvládání rozchodu je respektování vlastních emocí
Zde jsou obecné fáze rozchodu: šok, zklamání, izolace, hněv, smutek, akceptace neboli přijetí rozchodu. Ne každý prochází všemi těmito fázemi. Navíc může nastat situace, kdy obě strany procházejí různými fázemi rozchodu v odlišných časových intervalech.

Tipy jak zvládat emoce po rozchodu

Prvotní reakcí na rozchod může být šok. Pro zmírnění této reakce se často doporučují dechová cvičení známá třeba z jógy. Některé techniky popisuji také ve svém e-booku Jak zvládnout rozchod.

Zvládání emocí po rozchodu vyžaduje čas, trpělivost a aktivní úsilí. V prvních chvílích či dnech si dovolte být opravdu smutní, dovolte si plakat či jinak vyjádřit emoce. Jejich prožití je důležité a je prvním krokem k vašemu uzdravení. Jak již bylo zmíněno – každý na situaci reaguje jiným způsobem. Někdo se jde vykřičet ven do přírody, vypustit tak ze sebe přetlak, jinému vyhovuje velká fyzická aktivita, např. posilovna, kolo, box aj. Někdo v soukromí pláče.

Při vyrovnání se s rozchodem pomůže vypovídat se, mluvit s rodinou anebo přáteli o tom, jak se cítíte, co prožíváte. Neváhejte požádat o pomoc své blízké.

Někdy si lidé vezmou i nějaký den dovolené, aby si v klidu mohli projít nejsilnějšími reakcemi. Ne každý to může udělat a ne každému to vyhovuje. Někdo naopak nechce být sám, potřebuje dělat zaběhlé věci a být ve společnosti jiných lidí.

Pokud máte problém o svých emocích a vůbec o svém vnitřním rozpoložení mluvit, tedy vyjádřit se ústně, doporučuji vypsat se z toho. Dostat to zkrátka ze sebe ven. Může to být deník nebo dopis sám sobě, který působí terapeuticky. Je určen jen pro vás.

TIP: Jak zvládnout rozchod kvůli nevěře se dočtete v mém dalším článku.

Riziko potlačených emocí

Projevem emocí, svěřením se, sdílením své bolesti uvolníme emoční tlak a je to tak v pořádku. Naopak v pořádku a výhodné pro nás není, pokud se v sobě emoce snažíme potlačit, dělat „siláka a tvrďáka“, kterého se nic nedotkne.
Skrývané a potlačené emoce se akumulují a mohou se pak projevit explozivními projevy, jako například výbuchy vzteku a velkým vnitřním napětí. Celkově může dojít k oslabení organismu, vzniku různých fyzických či psychických potíží. Zpomaluje se i kýžené vyrovnání se s rozchodem a zůstává velká vnitřní zranitelnost.

Jak se vyrovnat s rozchodem vyžaduje čas a trpělivost

Prožívání smutku trvá určitý čas. Buďme trpěliví sami se sebou a dovolme si postupovat vlastním tempem. Neobviňujme sebe nebo druhou osobu za to, co se stalo. Rozchody jsou často složité a nejednoznačné, a vinu nelze přičítat jen jedné straně.
Až pominou nejhorší dny, najděte si aktivity, které vám přinášejí radost, které děláte rádi. Buďte k sobě laskaví, naučte se sebelásce a pečujte o své tělo. Zaslouží si to a i vy se budete cítit líp. Někteří klienti či klientky popisují, jak nebyli schopni udržovat v prvních dnech ani zaběhlou hygienickou rutinu, mýt si vlasy apod. Výsledkem bylo, že se cítili ještě hůře a v podstatě se pak při pohledu do zrcadla utvrzovali v tom, že je pochopitelné, že už svůj protějšek nepřitahují. Touto cestou tedy nechoďte. Naopak si dopřejte ještě o něco více sebepéče než běžně děláte.

Riziko vztahu „na truc“ bývalému partnerovi

Na cestě, jak se vyrovnat s rozchodem rozhodně není dobře se vrhnout po hlavě do jiného vztahu. Pokud možno počkejte nějakou dobu, až se budete cítit lépe. Hlavně to nedělejte na truc bývalému partnerovi. Jednak je to nefér k tomu novému člověku, jednak vám vztah natruc nevydrží a vy se budete opět cítit špatně a získáte pro sebe „důkaz“, že nejste schopni si udržet partnera.

Vrátit se k sobě po rozchodu, ano či ne?

Tuto otázky si lidé velmi často kladou. Důvodů, proč se k sobě opět vrátit, může být více. Který z důvodů je ten správný? Přečtěte si můj článek, který se zaobírá tématem – vrátit se k sobě po rozchodu.

Co dělat, když se s rozchodem nezvládám vyrovnat

Někdy může být obtížné vypořádat se s tolika těžkostmi. Pokud je zvládání celé situace nad vaše síly, trápíte se příliš, propadáte do depresivních nálad, obraťte se na profesionální terapii nebo poradenství. Udělejte to i v případě, kdy máte pocit, že vaše neschopnost vrátit se do běžného života trvá příliš dlouho. Odborník vám může pomoci tuto nelehkou dobu zvládnout. Budete vědět, že na to nejste sami a uvidíte opět naději ve svém životě.

The post JAK SE VYROVNAT S ROZCHODEM appeared first on Kouč NLP.

„Hned se s ním rozejdi!“ Tak jednoduché to není

Předpokládejme, že jste si jisti tím, že žijete s manipulátorem. Odpovídá znakům manipulativní osobnosti, nebo se jim velmi blíží. Svěřili jste se přátelům a jejich první reakcí je: „Tak na co čekáš! S ním se musíš rozejít!“ Je vidět, že nevědí, s kým máte co do činění. Pokud s manipulátorem žijete krátce, nemáte společný majetek ani zejména děti, je vaše situace jednodušší. Budou vás pravděpodobně čekat perné chvíle, ale není třeba otálet.

Jak se rozejít s manipulátorem

Pokud však máte za sebou víceleté soužití a právě zjišťujete, s jakým typem osobnosti jste to žili, na rozchod se pečlivě připravte. Pravděpodobně jste dlouhá léta slýchali, jak jste neschopní. Za všechny vaše partnerské a rodinné problémy dle něj (nebo ní, samozřejmě) můžete vy svým chováním, svým přístupem, svojí leností. Dosaďte si sami podle toho, co slýcháte. To vše se podepsalo na tom, jak se cítíte – většinu z těch věcí berete jako pravdu o sobě, vaše sebevědomí se může blížit nule. Teprve procitáte jako ze špatného snu a zjišťujete, že možná je to všechno úplně jinak a že ten špatný člověk a viník všeho nejste vy. Dlouhá léta žijete s partnerem s poruchou osobnosti.

Budujte svou sebedůvěru

V první řadě se srovnejte s vědomím toho, s kým to vlastně žijete. Následujícím krokem by mělo být budování vašeho sebevědomí. Bez sebevědomí, bez víry sama v sebe, bez víry, že za to stojíte, že zvládnete odejít, by odchod možný nebyl. Nespěchejte. Mějte trpělivost a začněte pracovat sami na sobě. Možná vám bude stačit pomoc někoho blízkého, komu věříte a kdo vám pomůže obnovit vaši víru v sebe, možná budete potřebovat hledat pomoc profesionála.

Přemýšlejte nad svými reakcemi

Když měníme sebe, svoje chování, svoje reakce, měníme tím zároveň i druhého. Přemýšlejte nad svými reakcemi. Proč se třeba bojíte jít do konfliktu, z jakého důvodu upozaďujete svoje potřeby, proč neumíte říkat ne. Pište si poznámky k proběhlým situacím, konfliktům a přemýšlejte a zapisujte, co se ve vás odehrává. Čeho se bojíte? Objevíte možná, že určité chování jste kdysi viděli v dětství a přejali ho za své. Nyní je na čase ho vyměnit za nové.

Z počátku si nové chování cvičte na přátelích, ať si je upevníte, zažijete úspěch a motivaci k dalším změnám. Děláte to i proto, abyste se vyvarovali případného opakování dalšího toxického vztahu.

Počítejte s tím, že zvýšení vašeho sebevědomí a změny chování se vašemu partnerovi či partnerce / manipulátorovi líbit nebudou. Vy však vytrvejte. Možná se vám podaří změnit váš vztah tak, aby byl snesitelným. Pokud ne, vy si budujete sebevědomí k dalšímu kroku, k rozchodu.

Jednejte s rozmyslem

Rozchody k životu patří, tento rozchod s manipulátorem je však něco úplně jiného. Potřebujete mít promyšlenou strategii. Klidně počítejte s půl rokem, rokem či delším obdobím příprav. Pracujte na sobě, spíše se vyvarujte ostrých konfrontací s manipulátorem. Nejednejte unáhleně. Připravujte si, sami pro sebe, odpovědi na otázky typu: Kam půjdu? Jak to zvládnu finančně? Jak se odstěhuji? Jak to bude s péčí o děti?

Poraďte se s právníkem, jaké právní kroky a kdy je třeba udělat, jaké jsou možnosti péče o děti apod.

Možná se bude zdát, že připravovat a rozmýšlet odchod bez probrání s druhým partnerem není úplně fér. Zde se ale jedná o manipulativní osobnost, která s vámi fér nejednala a ani jednat nebude, naopak bude dělat vše pro to, aby vám vaše úsilí překazila.

Myslete i na zdravotní problémy, které soužití s manipulátorem často způsobuje. Tady je prioritou se ze vztahu vymanit co možná s nejméně šrámy na těle i na duši.

Při rozchod s manipulátorem padnou prosby i výhrůžky

Víte, co manipulátor dovede. Jeho reakce na vaše oznámení o rozchodu mohou být různorodé. Od prosby, že se změní – což krátkodobě udělá, začne nosit květiny a chovat se jak nejmilejší člověk pod sluncem, po výhrůžky zničení vás i všeho, co je vám milé, po sdělení, že si odnesete pouze to, co máte na sobě a víc ani „ň“.

Změnou – dočasnou k lepšímu, se nenechte ukolébat, už to jistě znáte. Výhrůžky jsou horší. Proto je nutná předchozí psychická příprava, protože rozchod s manipulátorem je důležité učinit i ve své mysli. Přijmout to.

Manipulátor používá proti vám především dvě emoce: strach a pocit viny. Tedy na to buďte připraveni. Kdo je připraven, není zaskočen.

TIP: Přečtěte si i můj článek Jak se vyrovnat s rozchodem.

Najděte si spřízněnou duši

Čeká vás nelehké období. Stane se, že vás bude očerňovat u přátel (pokud vám ještě nějací zbyli) nebo v práci. Možná to třeba nebude tak zlé. Zvládnout to a žít pak v klidu a dle svých představ stojí za to. Je výhodné mít po svém boku nějakou spřízněnou osobu, která s vámi tím období bude procházet. Může to být někdo z rodiny, z přátel nebo nějaký terapeut či kouč. Nemusíte na to být zcela sami.

The post JAK SE ROZEJÍT S MANIPULÁTOREM appeared first on Kouč NLP.

Proč si dáváme novoroční předsevzetí?

Období přelomu starého a nového roku vnímáme často jako příležitost k sebereflexi a bilancování nad uplynulým rokem. Přemýšlíme, co bychom chtěli změnit, zlepšit, udělat jinak. Bereme nový rok jako startovní čáru, ze které chceme vykročit do dalšího roku lépe. Máme pocit nového začátku, čistého stolu nebo výjimečné příležitosti ke změně. Z jakého důvodu však od sebe očekáváme, že se ze dne na den změníme?

Proč často Novoroční předsevzetí nefungují?

Dávání novoročních předsevzetí je dlouholetou tradicí, a proto mnoho lidí cítí jako povinnost nějaké předsevzetí si dát. Tento společenský tlak může však být právě důvodem selhání. Není to naše „vlastní“ chtěné rozhodnutí, chybí k němu správná motivace. Jde o pocit: „měl bych to udělat“, „čeká se to ode mě“. Tedy si nějaké vymyslím, abych byl jako ostatní a nelišil se.

Další nástrahou je rozhodnutí impulzivní. Žádné předsevzetí nemám, ale kamarád předsevzetí má. Mě se docela líbí a tak řeknu: „Já jdu do toho s tebou.“ Není to z mé strany ani promyšlené, ani stoprocentně chtěné, spíše náhlý nápad.

Pokud to není opravdu moje vlastní přání, které je rozmyšlené a chtěné, je lepší si žádné předsevzetí nedávat. Není-li mé sebevědomí příliš vysoké, může dojít k tomu, že se budu cítit ještě hůř. Utvrdím se v tom, že „jsem (zase) selhal/-a, jsem neschopný/-á“.

Novoroční předsevzetí a motivace

Předsevzetí fungují těm, kdo si vytvoří vlastní cíl, svoje vlastní přání změny. Na první pohled se to může zdát jako samozřejmá věc. Nebývá tomu ale tak. Je velký rozdíl mezi slovy chci a měl bych. Šanci na úspěch mají ti, kdo přesně vědí, proč změnu chtějí a nenechají se zlákat tlakem okolí a sociálních sítích. Mají konkrétní a dosažitelný cíl. Chápou svoje PROČ to chtějí, jaký výsledek jim to přinese a jak ho poznají. Budou si uvědomovat i dílčí výsledky, které k cíli vedou. Tedy přesně ti, kteří jsou motivovaní.

Sebekázeň

Ve svém úsilí jsou vytrvalí a trpěliví, tedy mají sebekázeň. Co to vlastně je? Není to vrozená vlastnost. To je dobrá zpráva. Je to získaná nebo odkoukaná dovednost, která vede k získání větší kontroly nad sebou, k překonávání překážek a umění něco si odříct. Tedy „odložit odměnu“. Jde v podstatě o umění být sám na sebe přiměřeně přísný.

Odměna za výdrž

Odměnou za to, že jsem vytrval ve svém předsevzetí, je nejen dosažení cíle. Zažívám pocity úspěchu a sebedůvěry, což pozitivně ovlivňuje moje sebevědomí. Tím, že aktivně pracuji na dosahování svých cílů, přesvědčuji se o vlastní schopnosti překonávat překážky. Cítím, že mám vliv na svou budoucnost a dává mi to pocit větší kontroly nad mým životem.

Na závěr malé doporučení: Chcete-li změnit svůj život k lepšímu, proč čekat až na Nový rok? Udělejte to kdykoli!

The post NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ – PROČ ČASTO NEFUNGUJE? appeared first on Kouč NLP.