Slovní napadání

Moje úvahy jsou takovéto. Vycházím z předpokladu, že si životního partnera vybíráme sami. Dobrovolně. Nikdo mě nenutil si ji či jeho vybrat, nikdo mě nenutil s ním žít, je to moje volba. Žijeme společně, známe své klady i nedostatky, říkáme, že si chceme být vzájemnou oporou. Mnohdy jsou ve vztahu děti. Jsme, i podle zákona, osoby blízké. Vlastně ty nejbližší.

Kde se tedy v člověku bere ta touha slovně napadnout svého partnera?  Ponižovat a zasahovat ta nejcitlivější místa?

A co na druhou stranu způsobuje, že je ten druhý ochoten tyto slovní útoky nejen snášet, ale dokonce je vracet?

Setkávám se s tím ve své praxi (v tomto případě častěji s klientkami, což vůbec neznamená, že se to neděje oboustranně). Řešíme třeba vztahové komplikace a klientka řekne, že ji partner při hádce nazval výrazy, které zde nemohu publikovat, ale jejichž škála je velmi, velmi pestrá. Na můj dotaz, jaká byla její reakce, se dozvím, že se jí to nelíbí, považuje to za hrubé a pohrdlivé. Ovšem někdy přizná, že ona partnera též nazvala podobným výrazem, takto že to při hádkách mívají. Když on, tak ona také. A naopak.

Vzájemná komunikace ve vztahu

Americký psycholog John M. Gottman popisuje poznatky ze své praxe, kdy na základě 15-ti minutového pozorování rozhovoru páru dokáže dosti přesně určit, zda se pár rozvede či rozejde. Jedním z důležitých znaků, kterých si všímá v rámci tohoto pozorování, je právě kritika a pohrdání druhým.

Mnohdy je za tím, že jedinec neprotestuje proti těmto slovním útokům, jeho velmi nízké sebevědomí. Často je způsobeno tím, že na podobné slovní napadání byl zvyklý z původní rodiny. Ptám se tedy klientky, zda takováto vzájemná komunikace vyhovuje. Chcete od svého blízkého člověka poslouchat hrubé urážky a ponižování? Čím déle a pravidelněji, tím víc si zvyknete. Možná i ty výrazy přijmete časem za své a budete se považovat za tu nemožnou… nechci ani psát co. Pak i když budete sama (či sám) a něco se vám nepovede, jakoby samy od sebe vám tato slova a výrazy o vašich (ne)schopnostech naběhnou v mysli. Myslíte, že se vaše sebevědomí a pocit vlastní hodnoty začne zvyšovat? Asi ne.

A co když jsou přítomny děti? Možná přímo ve stejné místnosti, možná jen slyší za dveřmi svého pokoje, jakými výrazy se rodiče nazývají. Jaký zmatek to v nich vyvolá – skvělý tatínek a zároveň debil…, milovaná maminka a naproti tomu coura největší. A máme pro děti vytvořeny vzory chování, které si uloží do podvědomí a v budoucnu naběhnou zcela automaticky jako vzor pro jednání v hádce.

Slušnost a vzájemný respekt

Doporučuji svým klientům, aby se zamysleli nad tím, zda opravdu toto chtějí od svých nejbližších slýchat. Ono to totiž bolí, ne že ne. Od cizích méně, tam by si to také možná ani nikdo říkat nedovolil.

Pokud se to tedy u vás děje, řekněte STOP. Není-li druhý schopen vás v průběhu hádky vnímat, jakmile oba vychladnete, promluvte si o tom. Velmi důrazně si vymezte hranice, co jste ochoten či ochotna snášet a co už ne. A co se stane, když tato hranice nebude respektována. To si v klidu důkladně promyslete.

Nesnažte se druhému slovní útoky vracet, nesnižujte se k tomu. Zlo se zlem nenapraví.

Je možné, že partner (partnerka) jinak reagovat neumí. Důvody jsou různé – přejatý vzor chování, neempatické prostředí původní rodiny, kde si musel pozornost „vykřičet“, nízké sebevědomí, atd. Otázkou je, zda chce toto u sebe změnit. Pokud ano, je pravděpodobné, že bude potřebovat odbornou pomoc, že to sám nezvládne. Pokud nic měnit nechce, ptejte se vy sami sebe, zda toto jeho chování zvládnete vy.

Ona ta slovní napadání a útoky také zanechávají šrámy na duši.

The post Vzájemná komunikace ve vztahu – slovní napadání appeared first on Kouč NLP.

Co je to hypnóza, transový stav

Hypnóza / trans je stav pro naše bytí naprosto přirozený. Není to spánek.  Je to přirozený stav naší psychiky. Dá se říci, že v transu jsme často, mnohokrát za den a možná si to ani neuvědomujeme. Začteme se do knížky a ve chvíli plného soustředění se na příběh nevnímáme okolí. Třeba zapomeneme vystoupit z autobusu nebo nám chvilku trvá, než si uvědomíme, že na nás někdo mluví. Zaposloucháme se do tónů hudby či sledujeme sportovní utkání a svět kolem nás v tu chvíli jakoby přestal existovat. Chvíle při usínání anebo probouzení jsou krásným příkladem pozměněného stavu našeho vědomí.

Směry  hypnoterapie

Hypnóza má velmi dlouhou historii. Využívala se již ve starověkém  Řecku a Egyptě. Hypnotický trans byl  používán k léčbě v mnoha kulturách.

V  hypnoterapii se nyní využívá klasická  přímá hypnoterapie a nepřímá hypnoterapie. Při přímé hypnoterapii vystupuje hypnoterapeut autoritářsky, direktivně. Říká klientovi, co má dělat a ten přijímá pasivní roli. Nevyužívají se klientovy vnitřní zdroje.

Při nepřímé hypnoterapii se zdůrazňuje vztah mezi klientem a hypnoterapeutem.  Využívá se nepřímých sugescí, které probíhají během zdánlivě nezávazného rozhovoru. Používají se příběhy, metafory nebo pohádky. Hledají se jiné pohledy na situace, vytahují se nové možnosti, které vycházejí z klientova nitra.

Využití hypnózy v praxi

Při navození hypnotického transu využíváme přirozených dovedností a zkušeností klienta. Velice záleží na důvěře mezi hypnoterapeutem a klientem.

Tento změněný stav vědomí pomáhá při léčení různých psychických či psychosomatických problémů.

Nejčastější příklady využití hypnózy:

potřeba zvýšení sebevědomí, různé obavy a strachy, fobie,, závislosti ( kouření, lehčí alkoholová závislost), neplodnost, kdy  klientka je po fyzické stránce zdravá, příčinou je psychika, hubnutí,, tréma, nervozita, kousání nehtů, vztek.…Dobré výsledky jsou např. u dětí při pomočování. Již od počátku se hypnóza využívala ke snížení stavu bolesti. Velmi dobré je využití hypnózy při potížích s učením a pamětí.

Hypnotický stav je možné využít i při snaze vybavit si z paměti na vědomé úrovni zapomenuté události.

Hypnóza… a můžete začít relaxovat…

Co je to hypnabilita

Hypnabilita je individuální schopnost člověka ponořit se do hypnózy. Hloubka hypnózy může být různá.

Klasický směr chápe hypnabilitu jako vlastnost, která se dá ovlivnit jen do určité míry.

Ericksonovská hypnoterapie  ( M.Erickson https://cs.wikipedia.org/wiki/Milton_Erickson ) říká, že hypnabilita je dovednost a můžeme ji posouvat a rozvíjet.

Hloubka hypnotického transu nemusí mít na výsledky klienta až takový vliv, jak by se mohlo zdát.  I při nižším stupni ponoření se do transového stavu se dosahuje velmi dobrých výsledků.

Obavy z hypnózy

Lidé často znají hypnózu pouze z filmů a mají proto obavy, že budou dělat různé činnosti proti své vůli a nebudou mít kontrolu nad svým chováním. Většinou je to na základě shlédnutí kouzelnických představení.

Je to pochopitelné, jednají na základě strachu z neznámého.  Je to zbytečná obava, hypnóza je zdravý a přirozený stav mysli.

Někteří lidé se do hypnózy dostávají snadněji než jiní. Jsou to zejména ti, kteří k ní přistupují pozitivně, jako k cestě ke změně, kterou si přejí.

Druzí zase mají rádi vše pod kontrolou. Podvědomě se brání, jsou jakoby v křeči a nechtějí se uvolnit. U nich je postup zdlouhavější a je třeba vice sezení.

V hypnóze jsme stále při vědomí, jen je možné, že si naše bdělá mysl nebude vše, co se během hypnózy dělo, pamatovat. Aktivizujeme naše podvědomí, kde jsou naše cenné zdroje ke změně. Lidé si pamatují především to, co pro ně v danou chvíli má smysl a je podstatné. Někdy se to vybaví na vědomé úrovni až s odstupem.

Často jsou velmi dobré výsledky již při 2 – 3 sezeních, někdy je u hypnózy  potřeba sezení vícekrát zopakovat.

The post HYPNÓZA – TO MAGICKÉ SLOVO appeared first on Kouč NLP.