Syndrom silné ženy. Možná ji znáte. Možná jí sama jste. Žena, která zvládne všechno. V práci podává stoprocentní výkon, doma má naklizeno, děti jsou zaopatřené, a ještě stíhá organizovat oslavy pro rodinu a podporovat kamarádky. Okolí ji obdivuje a často slýchá větu: „Ty jsi tak silná, já nevím, jak to všechno děláš.“

Jenže uvnitř vás, po akci, se odehrává jiný příběh. Příběh o totálním vyčerpání, hluboké osamělosti a tlaku, který je k neunesení. Tomuto fenoménu se říká Syndrom silné ženy.

Pojďme se podívat na to, že tato „síla“ není darem, ale často nevědomou strategií přežití, která si vybírá svou daň na zdraví i vztazích. I proto je tento článek určen i partnerům těchto žen, protože pochopení tohoto mechanismu je důležité k záchraně společného vztahu.

S\ndrom Sllné ženy aneb když „Zvládnu všechno sama „přestává fungovat.

 Co to je syndrom silné ženy a jak se projevuje? Nejde o vnitřní sílu, ale o neschopnost říct si o pomoc

Je důležité hned na začátku rozlišit zdravou vnitřní sílu a odolnost od Syndromu silné ženy. Zdravá síla pramení ze sebepoznání, sebelásky a schopnosti postavit se za sebe. Syndrom silné ženy je naproti tomu obranný mechanismus. Je to tlak, který ženu nutí popřít svoje vlastní potřeby, nedbat na své emoce a za žádnou cenu neukázat zranitelnost.

Být za každou cenu ta silná a nezávislá, která vše zvládne sama, časem vede k pocitu osamělosti, přetížení a totální únavě.

Poznáte se v těchto příkladech?

• Jste nemocná, není vám dobře, ale stejně vstanete a uděláte snídani pro celou rodinu. V hlavě vám zní: „Kdo jiný by to udělal správně? Beze mě se to tu zhroutí.“
• Když se vás partner nebo kamarádka zeptá, jestli s něčím nepotřebujete pomoct, automaticky odpovíte: „Ne, dobrý, zvládnu to.“ I když uvnitř melete z posledního.
• Večer jste úplně vyčerpaná, ale místo odpočinku ještě doděláváte věci, které „by přece neměly zůstat na někom jiném.“
• Vaše vnitřní mantra zní: „Co si neudělám sama, to nemám. Tak je to vždycky!“

Tato žena funguje v módu neustálé pohotovosti. Tedy v neustálém stresu, napětí a vnitřním tlaku.

 Kde se syndrom silné ženy bere a jak ničí životy a vztahy

Tento vzorec chování nevzniká náhodou. Často má hluboké kořeny v dětství a byl tehdy jedinou možností, jak v daném prostředí emočně (a někdy i fyzicky) přežít. Žena, u které se později rozvine syndrom silné ženy, často v dětství slýchala věty, které ji – někdy nevědomě – vedly k tomu, aby byla předčasně samostatná, zodpovědná a potlačovala své potřeby. Ne vždy byly tyto věty myšleny špatně. Často je rodiče říkali ze stresu, vyčerpání nebo proto, že sami nevěděli, jak situaci zvládnout.

Odkud se bere potřeba být „příliš silná“?

Dítě muselo dospět „příliš brzy“ (parentifikace):dívka se stala emoční oporou pro rodiče nebo se musela starat o sourozence. Možná slýchala věty: „Jsi už velká, máš mít rozum a pomoct mi, vidíš, že nevím, co dřív.“ „Neotravuj s takovými maličkostmi!“  „Ty jsi ta starší, tak ustup!“ „Postarej se o bráchu, já nestíhám!“ Nebo musela převzít roli rodiče kvůli vážné nemoci či závislosti jednoho z nich. „Ty jsi jediná, na koho se můžu spolehnout.“ „Kdybych tě neměla, nevím, co bych dělala.“ „Neboj se, my to spolu zvládneme.“

Emočně nedostupní nebo přetížení rodiče: Naučila se, že její potřeby nikoho nezajímají, nikdo na ni nemá čas a musí si vše vyřešit sama. „Na nikoho se nemohu spolehnout. Musím, to zvládnout sama.“

Moderní tlak na dokonalost: Dnešní doba klade obrovský důraz na ženskou nezávislost a úspěch ve všech oblastech – kariéra, mateřství, vzhled. Syndrom silné ženy se tímto tlakem jen posiluje.

V ženě vzniká podvědomý program: „Když budu silná a soběstačná, nebudu zranitelná a nikdo mi neublíží.“ Typické vnitřní věty jsou: „Nemůžu se na nikoho spolehnout.“ nebo „Když to neudělám já, nebude to správně.“

Cena, kterou žena platí:

Okolí ji sice obdivuje (což vzorec posiluje), ale její vnitřní hlas křičí, že už nemůže. Výsledkem je chronická únava, vyhoření, pocit osamělosti (i když není sama) a fyzické problémy – poruchy spánku, bolesti žaludku, neustálé napětí v těle. Je stále připravena k „akci“, tedy pod permanentním stresem.

Žena chce vztah, touží po opoře, ale neumí ji přijmout.

Jak syndrom silné ženy ovlivňuje partnerský vztah?

 Syndrom silné ženy se v partnerském vztahu často projevuje velmi nenápadně. Na začátku může působit dokonce atraktivně – žena je schopná, organizovaná, samostatná a má věci pod kontrolou. Postupem času ale tento vzorec začne vytvářet napětí, které může vztah výrazně zatěžovat. Žena se syndromem silné ženy po vztahu a opoře touží, ale neumí ji přijmout.

Na první pohled to může vypadat jako efektivní fungování. Ve skutečnosti však často vzniká nerovnováha, kdy jeden partner nese téměř veškerou zodpovědnost.

Proč je to pro muže těžké? Partner se v takovém vztahu často začne cítit nepotřebný, zbytečný a jeho sebevědomí klesá. Postupně se stáhne nebo nevědomky zaujme roli „dalšího dítěte“, o které se žena stará.

Typické scénáře:

Partner se zeptá: „Mám ti s tím pomoct?“ Odpověď: „Ne, já to udělám.“ (Ale uvnitř si myslí: „Proč si nevšimne sám, že to potřebuju? Proč se musím o všechno prosit?“) – Žena všechno o své vůli naplánuje a zorganizuje, ale zároveň je pak na partnera naštvaná, že „nic nedělá“. On se přitom cítí odstavený na vedlejší kolej.

Žena říká, co má partner udělat, jak to má udělat, kdy to má udělat – zadává úkoly, ale neříká, jak se cítí. Chybí věty typu: „Potřebuju tě.“ „Bojím se, když to nemám pod kontrolou.“ „Jsem unavená.“ V ženě vzniká obrovský vnitřní konflikt: chce, aby se o ni někdo postaral, ale když to někdo udělá, cítí se nepříjemně, neschopně a na obtíž.

 Jak z toho ven?

Nejdůležitějším krokem je uvědomit si, že tento vzorec existuje. Není to vaše chyba ani slabost. Syndrom silné ženy byl vaší strategií přežití. Ale teď už jste dospělá a máte možnost volby. Můžete se rozhodnout, že to chcete jinak.

Změna nenastane logickým pochopením, ale prací na emoční úrovni. Zde jsou klíčové oblasti:

1. Sebeláska není sprosté slovo: Začněte dělat postupné drobné kroky k tomu, abyste se více přijímala, poslouchala své tělo a své potřeby. Naučte se pochválit sama sebe a změňte způsob, jakým o sobě mluvíte. Pokud vás téma sebelásky zajímá více, doporučuji naše podcasty Školy sebevědomí, které se tomuto tématu podrobně věnují.
2. Emoční nezávislost není izolace: Nejde o to se odříznout od ostatních. Jde o to přijmout odpovědnost za vlastní pocity, ale zároveň dovolit druhým, aby vám byli nablízku.
3. Učení se důvěře a partnerství: Začněte se postupně otevírat svému partnerovi. Dejte mu šanci vás nezklamat. Učte se delegovat úkoly, i když víte, že je neudělá „přesně tak, jak byste to udělala vy“. Jen tak můžete vytvořit skutečný tým.
4. Komunikace pocitů: Místo příkazů a výčitek se učte mluvit o tom, co prožíváte. Věta „Jsem hrozně unavená a potřebovala bych obejmout“ udělá pro vztah mnohem více než naštvané mlčení při mytí nádobí.

Syndrom siálné ženy je obranný mechanismus.

Slovo na závěr

Soběstačnost je důležitá vlastnost, ale přílišná nezávislost spojená s potlačováním vlastních potřeb vede k izolaci, vyhoření a pocitu osamělosti. Požádat o pomoc nebo sdílet své obavy není známka slabosti, ale naopak obrovské odvahy a důvěry.

Když s tím začnete u sebe pracovat, poleví neustálý vnitřní tlak a změní se vaše komunikace. To může zásadně zlepšit vaše vztahy a zdraví. Ano, přiznejme si, některé vztahy mohou doznat i negativních změn – lidé v okolí si možná zvykli, že všechno zvládnete, a teď se budou muset přizpůsobit nové realitě. To je ale nutná daň za vaši svobodu a spokojenost.

Uzdravení ze Syndromu silné ženy je cesta ke změně vnitřního postoje a šance vybudovat zdravý, kvalitní a vyvážený vztah, kde už nebudete na všechno sama.

Pokud cítíte, že se vás toto téma týká a nevíte, jak začít se změnou, obraťte se na odborníka, který s tímto tématem pracuje.

The post Syndrom silné ženy appeared first on Kouč NLP.

Narcismus je často používaný, avšak často i nesprávně chápaný pojem. Nejde jen o občasné sobectví, ale o vážnou poruchu osobnosti, která zahrnuje manipulaci a nedostatek empatie. Zatímco zjevný (grandiózní) narcismus je snadno rozpoznatelný, skrytý narcismus představuje mnohem záludnější formu.

Rozdíl mezi zjevným a skrytým narcismem

• Zjevný narcismus:
  Tato forma je lépe rozpoznatelná. Zjevní narcisté často působí nadřazeně, touží po obdivu a projevují nedostatek empatie. Rádi zdůrazňují své úspěchy a zveličují je.  Bývají arogantní a někdy až agresivní, zejména jsou-li zahnáni do úzkých. Jsou přesvědčení o své výjimečnosti a ostatní jsou pro ně v podstatě prostředkem k uspokojení jejich přání a potřeb.
• Skrytý narcismus:
  Na první pohled působí skrytí narcisté jako milí, nenápadní lidé. Ve skutečnosti jsou to zkušení manipulátoři, kteří dovedou předstírat empatii, aby si získali důvěru svého okolí. Jejich nejbližší často zažívají protichůdné požadavky, manipulaci a pocity viny.

Jak skrytý narcismus ovlivňuje vztahy?

Vytváření závislosti

Skrytý narcista na začátku vztahu vyvolává pocit dokonalé lásky. Jeho obětí jsou zejména empatičtí slušní lidé. Z počátku je to pro ně doslova „nebe na zemi“. Říkají: „Nikdy mi nikdo nerozuměl tak jako on.“ Tento přístup, nazývaný bombardování láskou (love bombing), vytváří silnou emoční závislost. O tom píše Debbie Mirza ve své knize „Jak odhalit skryté narcisty“. Grada, 2022.

Příklad z praxe

Gaslighting často provází oběť skrytého narcismu.

„Seděli jsme večer na gauči, drželi se za ruce, objímal mne. Říkal, jak jsem krásná a že mě miluje. Cítila jsem se jako v nebi. Vzápětí mě pustil a řekl, že by bylo nejrozumnější, kdybych se od něj odstěhovala, protože jsem emočně labilní.“ Dodává: „Pak jsem se úplně sesypala, rozplakala. On na to jen: “ Vidíš, že mám pravdu, když to říkám.Tohle přeně myslím.“ Takhle se to čas od času opakovalo a já začala brát antidepresiva.“

Gaslighting

Gaslighting je jedním z klíčových nástrojů skrytého narcisty. Tato manipulativní technika spočívá v popírání reality partnera, což způsobuje, že oběť přestává věřit svému úsudku.
Příklad: Narcista může tvrdit: „Nikdy jsem ti to neřekl, to sis musela vymyslet,“ i když oběť ví, že dané tvrzení slyšela.

Příklad:

1.Manželka má jít dle plánu cvičit, manžel pečuje doma o děti. Žena neodejde, protože se jí nechce. Druhý den u přátel pláče, že chtěla jít, ale kvůli němu nemohla. Nedovolil jí to.

Vyvolávání pocitů viny

Skrytí narcisté často přenášejí odpovědnost za problémy ve vztahu na partnera. Oběť postupně ztrácí sebedůvěru, věří, že je chyba na její straně, a stále doufá, že láska z počátku vztahu se vrátí. Jakékoli pochyby přehluší vzpomínky na počáteční blažený stav a přesvědčení, že kdyby se více snažila, zase by se to vrátilo a bylo stejně krásné, jako na začátku.

Příklad:

Na dotaz, co by si přála k narozeninám, žena odpovídá:“ Nic nechci, nedělej si starosti. Já budu šťastná, když spolu půjdeme na večeři.“ Manžel zařídí večeři v pěkné restauraci, květiny, svíčky. Manželka je viditelně nespokojená, naštvaná. Na dotaz, co se stalo, odpovídá: “Čekala jsem od tebe tu krásnou kabelku. Víš přeci, že po ní již dlouho toužím.“

Skrytý narcista a rozchod

Manipulace ze strany skrytého narcisty vás bude provázet i dlouho po rozchodu.

Postupně se skrytý narcista může stávat stále agresivnějším, ale nemusí to tak být. Pokud to vnímá někdo z rodiny či přátel a snaží se na chování narcisty upozornit, oběť mu nevěří. Někdy trvá i mnoho let, než oběť skrytého narcisty „prohlédne“ a začne si uvědomovat, co se děje, skládá střípky dohromady. Je pro ni těžké popsat, co se vlastně ve vztahu dělo a děje, je to obtížné ostatním vysvětlit. Co je však nejhorší je připustit si, že člověk, jehož léta milovali, je někdo ve skutečnosti úplně jiný. Někdo, kdo jim ubližoval a nemyslel to s nimi dobře. Toto zmatení v mysli oběti se nazývá kognitivní disonance.

Ukončení vztahu se skrytým narcistou bývá obzvlášť náročné, zvláště pokud jsou ve vztahu děti. Manipulace často pokračuje i po rozchodu, například při soudních sporech nebo mediaci. Doporučuje se spolupracovat s odborníky, kteří rozumí specifikům chování skrytých narcistů, aby bylo možné čelit jejich manipulativním strategiím. Zkušenosti klientů či klientek jsou velmi výmluvné. Skrytý narcista přesně ví, co říci a jakým způsobem, aby se oběť rozplakala, působila labilně a on se jevil jako klidný a rozvážný člověk.

Může nastat, a nastává, také situace, kdy se chce rozejít skrytý narcista. Rozchod je oznámen chladně, náhle a je to pro oběť doslova šok. Najednou jsou jí vyčteny spousty chyb, „nedá se s ní žít“. To se děje zejména v situaci, kdy si narcista vyhlédl jiného partnera či partnerku, kde to pro něj může být výhodnější. Oběť upřímně nechápe, co se vlastně stalo, přichází to jako blesk z čistého nebe.

Co dělat, pokud jste obětí skrytého narcisty?

1. Rozpoznejte problém:
   Pojmenování toho, co se děje, je prvním krokem k osvobození. Uvědomte si, že problém není ve vás, ale v manipulativním chování vašeho partnera.
2. Najděte podporu:
   Otevřete se přátelům, rodině nebo odborníkům. Sdílení vašich pocitů s někým, komu důvěřujete, vám pomůže lépe zvládnout situaci.
   

   Najděte si spřízněnou duši, ať na to nejste sami.

   Potřebujete někoho, kdo vám bude skutečně naslouchat.

3. Vyhledejte odbornou pomoc:
   Terapeut, který má zkušenosti s narcistickou poruchou osobnosti, vám může pomoci lépe pochopit, co se děje, a najít cestu ven.
4. Obnovte své sebevědomí:
   Vraťte se k činnostem, které vám dříve přinášely radost. Buďte k sobě laskaví a pečujte o své duševní zdraví.

Závěrem

Zkušenost se skrytým narcistou může být jako probuzení ze zlého snu. Proces uzdravení vyžaduje čas, ale je důležité si uvědomit, že si zasloužíte zdravý a respektující vztah. Nebojte se hledat pomoc a podporu na své cestě k lepšímu životu.

Pokud potřebujete pomoc, obraťte se na odborníka, který vás provede tímto náročným obdobím. Ráda vám nabídnu podporu i já – společně najdeme cestu k vašemu uzdravení.

The post SKRYTÝ NARCISMUS: Co to je a jak ho poznat? appeared first on Kouč NLP.

Rozdíl mezi strachem a úzkostí

Strach a úzkost jsou dvě odlišné emoce, i když se často pletou. Strach je přirozenou reakcí na konkrétní situaci nebo hrozbu, která je jasně daná a časově omezená. Může nás připravit na okamžitou akci nebo útěk. Úzkost, na druhou stranu, je často dlouhodobá, neurčitá a může se objevit i bez zjevného důvodu. Někdy vyplývá z dlouhodobého stresu nebo obav, ale může se objevit i bez konkrétní příčiny.

Dobrou zprávou je, že s úzkostí se dá efektivně pracovat, a vy se nemusíte trápit zbytečně.

Jaké jsou projevy úzkosti?

Úzkost se může projevovat různými způsoby, od mírného neklidu až po návaly paniky. Mezi fyzické projevy patří například:

• Nadměrné pocení
• Zrychlené dýchání a vyšší srdeční frekvence
• Problémy s dýcháním
• Zažívací potíže
• Obtíže při polykání
• Pocity na omdlení
• Tlak na hrudi nebo svalové napětí
• Třes

Občasná úzkost je běžná a přirozená. Problém nastává, pokud trvá dlouhodobě a začíná zasahovat do běžného života. Pokud pociťujete úzkost v situacích, které vám dříve nevadily, je čas zpozornět a začít se tomu věnovat.

Jak poznat úzkostnou poruchu?

Běžná úzkost přichází a odchází. Nijak výrazně neovlivňuje váš každodenní život. Úzkostná porucha naopak přetrvává a může být velmi intenzivní. Může narušit vaše aktivity, které jste dříve zvládali bez problémů, a ovlivní tak váš pracovní či osobní život.

Existují různé typy úzkostných poruch, mezi nejčastější patří:

• Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) – charakteristická neustálými obavami typu „Co když…?“.
• Úzkostně-depresivní porucha – zde úzkost přechází do deprese, a člověk ztrácí motivaci a smysl.

Co můžete dělat?

Zde je několik kroků, které mohou pomoci zmírnit příznaky úzkosti:

Zlepšení denního režimu

Každodenní rutina hraje klíčovou roli ve zvládání úzkosti. Nedostatek spánku, nepravidelná strava a absence času na odpočinek mohou vést k tomu, že se stresové faktory hromadí a způsobují dlouhodobou úzkost. Zkuste do svého dne začlenit pravidelný spánek, dostatek pohybu a chvíle na relaxaci. Tělo a mysl potřebují pravidelný rytmus, aby se cítily stabilně a bezpečně.

Práce se stresem

Každodenní stresové situace nelze vždy eliminovat, ale je možné se naučit, jak na ně lépe reagovat. Techniky zvládání stresu zahrnují vše od mindfulness (všímavosti), kdy se učíme soustředit na přítomný okamžik, až po plánování času, které pomáhá snížit pocit zahlcení povinnostmi. Tím, že si uvědomíme své spouštěče stresu a najdeme zdravé způsoby, jak s nimi zacházet, můžeme zmírnit i úzkostné pocity, které ze stresu často vyplývají.

Dýchací techniky

Dech je mocný nástroj, který můžeme využít k regulaci své úzkosti. Pomalu, hluboce a vědomě dýchat může pomoci uklidnit nervový systém. Technika hlubokého dýchání, jako je například metoda 4-7-8 (nádech na 4 vteřiny, zadržení dechu na 7 vteřin a výdech na 8 vteřin), může být užitečná při akutních stavech úzkosti. Pravidelné cvičení těchto technik dlouhodobě zlepšuje schopnost zůstat klidný v náročných situacích.

Svalová relaxace

Progresivní svalová relaxace je technika, při které se zaměřujeme na jednotlivé svalové skupiny těla, postupně je napínáme a poté uvolňujeme. Tato metoda pomáhá nejen uvolnit fyzické napětí, které je často přítomno při úzkosti, ale také zklidňuje mysl. Když se tělo uvolní, často následuje i uvolnění psychické.

Imaginace pozitivního výsledku

Vizualizace je technika, při které si v mysli představujeme pozitivní a klidné scénáře. Tato metoda je užitečná především v situacích, kdy  úzkost paralyzuje nebo brání v optimálním fungování. Můžeme si například představit, jak se situace, která nás znepokojuje, vyvíjí pozitivně, což pomáhá zmírnit negativní emoce a zvyšuje naši sebejistotu. Vizualizace může probíhat buď samostatně, nebo s průvodcem, například formou meditace.

Hypnóza

Hypnóza vedená odborníkem může být účinnou metodou ke zmírnění úzkosti. V hypnóze se dostáváme do hlubokého relaxačního stavu, ve kterém je naše mysl otevřená pozitivním návrhům a změnám postojů. Hypnóza může pomoci odhalit a zpracovat skryté příčiny úzkosti a zároveň naučit mozek reagovat na stresující situace klidněji.

Hypnóza může účinnou metodou pro uvolnění.

Tyto kroky mohou tvořit základ pro zlepšení celkového duševního zdraví a poskytnout vám účinné nástroje pro zvládání úzkosti v každodenním životě.

Závěr

Pokud vás úzkost dlouhodobě trápí, je důležité nečekat a začít s ní pracovat co nejdříve. Úzkostné poruchy jsou vysilující, ale dá se s nimi naučit žít. Uvědomte si, že v tom nejste sami a existuje mnoho způsobů, jak tento stav zvládnout. Ať už se jedná o změny životního stylu, techniky zvládání stresu nebo profesionální pomoc, je klíčové najít strategii, která vám osobně nejlépe vyhovuje. Doporučuji vyhledat odbornou pomoc dříve, než vás úzkost začne výrazně omezovat v každodenním životě. Pamatujte, že i malé kroky vedou k velkým změnám.

The post Úzkost appeared first on Kouč NLP.

Jak se vyrovnat s rozchodem

Přála bych si, aby každý, kdo prochází rozchodem, přistupoval k tomuto procesu s kultivovaností. To zahrnuje respekt k druhému, ohleduplnost a empatii, a to bez používání urážek. Způsob, jakým se vztah ukončí, je samostatným důležitým tématem. Možná by nebylo od věci si uvědomit, že partnera jsme si vybrali sami. Pokud tedy hodnotíme celkově naše soužití negativně, je to jenom jeho vina? Buďme si vědomi společně stráveného času, sdílené minulosti a  krásných chvil, které jsme prožili společně.

Kdo se trápí po rozchodu víc?

Jednoznačně stanovit, kdo se při rozchodu trápí více, není možné, protože to závisí na mnoha faktorech. Patří mezi ně individuální osobnostní charakteristiky, citlivost na emoční stres, dostupná podpora v okolí a konkrétní okolnosti rozchodu. Často vypadá situace tak, že ten, kdo byl opuštěný, prochází větším trápením, protože zažívá pocity opuštěnosti, zklamání a nejistoty. Nicméně ten, kdo ukončil vztah, také zažívá silné negativní emoce, jako je vina, strach z konfliktu nebo obavy o budoucnost. Každý člověk prochází rozchodem individuálním způsobem, někteří se rychleji vzpamatují, zatímco jiní potřebují více času a podpory.

Fáze rozchodu

Rozchod představuje komplexní proces, který může zahrnovat několik fází a kterými jednotlivci postupují různým tempem. Neexistuje pevné pravidlo, jak rychle by se měla uzavřít jedna fáze a kdy přejít do další. Pochopení těchto fází pomáhá lépe porozumět tomu, co se v našem nitru odehrává, protože klíčem k úspěšnému zvládání rozchodu je respektování vlastních emocí
Zde jsou obecné fáze rozchodu: šok, zklamání, izolace, hněv, smutek, akceptace neboli přijetí rozchodu. Ne každý prochází všemi těmito fázemi. Navíc může nastat situace, kdy obě strany procházejí různými fázemi rozchodu v odlišných časových intervalech.

Tipy jak zvládat emoce po rozchodu

Prvotní reakcí na rozchod může být šok. Pro zmírnění této reakce se často doporučují dechová cvičení známá třeba z jógy. Některé techniky popisuji také ve svém e-booku Jak zvládnout rozchod.

Zvládání emocí po rozchodu vyžaduje čas, trpělivost a aktivní úsilí. V prvních chvílích či dnech si dovolte být opravdu smutní, dovolte si plakat či jinak vyjádřit emoce. Jejich prožití je důležité a je prvním krokem k vašemu uzdravení. Jak již bylo zmíněno – každý na situaci reaguje jiným způsobem. Někdo se jde vykřičet ven do přírody, vypustit tak ze sebe přetlak, jinému vyhovuje velká fyzická aktivita, např. posilovna, kolo, box aj. Někdo v soukromí pláče.

Při vyrovnání se s rozchodem pomůže vypovídat se, mluvit s rodinou anebo přáteli o tom, jak se cítíte, co prožíváte. Neváhejte požádat o pomoc své blízké.

Někdy si lidé vezmou i nějaký den dovolené, aby si v klidu mohli projít nejsilnějšími reakcemi. Ne každý to může udělat a ne každému to vyhovuje. Někdo naopak nechce být sám, potřebuje dělat zaběhlé věci a být ve společnosti jiných lidí.

Pokud máte problém o svých emocích a vůbec o svém vnitřním rozpoložení mluvit, tedy vyjádřit se ústně, doporučuji vypsat se z toho. Dostat to zkrátka ze sebe ven. Může to být deník nebo dopis sám sobě, který působí terapeuticky. Je určen jen pro vás.

TIP: Jak zvládnout rozchod kvůli nevěře se dočtete v mém dalším článku.

Riziko potlačených emocí

Projevem emocí, svěřením se, sdílením své bolesti uvolníme emoční tlak a je to tak v pořádku. Naopak v pořádku a výhodné pro nás není, pokud se v sobě emoce snažíme potlačit, dělat „siláka a tvrďáka“, kterého se nic nedotkne.
Skrývané a potlačené emoce se akumulují a mohou se pak projevit explozivními projevy, jako například výbuchy vzteku a velkým vnitřním napětí. Celkově může dojít k oslabení organismu, vzniku různých fyzických či psychických potíží. Zpomaluje se i kýžené vyrovnání se s rozchodem a zůstává velká vnitřní zranitelnost.

Jak se vyrovnat s rozchodem vyžaduje čas a trpělivost

Prožívání smutku trvá určitý čas. Buďme trpěliví sami se sebou a dovolme si postupovat vlastním tempem. Neobviňujme sebe nebo druhou osobu za to, co se stalo. Rozchody jsou často složité a nejednoznačné, a vinu nelze přičítat jen jedné straně.
Až pominou nejhorší dny, najděte si aktivity, které vám přinášejí radost, které děláte rádi. Buďte k sobě laskaví, naučte se sebelásce a pečujte o své tělo. Zaslouží si to a i vy se budete cítit líp. Někteří klienti či klientky popisují, jak nebyli schopni udržovat v prvních dnech ani zaběhlou hygienickou rutinu, mýt si vlasy apod. Výsledkem bylo, že se cítili ještě hůře a v podstatě se pak při pohledu do zrcadla utvrzovali v tom, že je pochopitelné, že už svůj protějšek nepřitahují. Touto cestou tedy nechoďte. Naopak si dopřejte ještě o něco více sebepéče než běžně děláte.

Riziko vztahu „na truc“ bývalému partnerovi

Na cestě, jak se vyrovnat s rozchodem rozhodně není dobře se vrhnout po hlavě do jiného vztahu. Pokud možno počkejte nějakou dobu, až se budete cítit lépe. Hlavně to nedělejte na truc bývalému partnerovi. Jednak je to nefér k tomu novému člověku, jednak vám vztah natruc nevydrží a vy se budete opět cítit špatně a získáte pro sebe „důkaz“, že nejste schopni si udržet partnera.

Vrátit se k sobě po rozchodu, ano či ne?

Tuto otázky si lidé velmi často kladou. Důvodů, proč se k sobě opět vrátit, může být více. Který z důvodů je ten správný? Přečtěte si můj článek, který se zaobírá tématem – vrátit se k sobě po rozchodu.

Co dělat, když se s rozchodem nezvládám vyrovnat

Někdy může být obtížné vypořádat se s tolika těžkostmi. Pokud je zvládání celé situace nad vaše síly, trápíte se příliš, propadáte do depresivních nálad, obraťte se na profesionální terapii nebo poradenství. Udělejte to i v případě, kdy máte pocit, že vaše neschopnost vrátit se do běžného života trvá příliš dlouho. Odborník vám může pomoci tuto nelehkou dobu zvládnout. Budete vědět, že na to nejste sami a uvidíte opět naději ve svém životě.

The post JAK SE VYROVNAT S ROZCHODEM appeared first on Kouč NLP.

„Hned se s ním rozejdi!“ Tak jednoduché to není

Předpokládejme, že jste si jisti tím, že žijete s manipulátorem. Odpovídá znakům manipulativní osobnosti, nebo se jim velmi blíží. Svěřili jste se přátelům a jejich první reakcí je: „Tak na co čekáš! S ním se musíš rozejít!“ Je vidět, že nevědí, s kým máte co do činění. Pokud s manipulátorem žijete krátce, nemáte společný majetek ani zejména děti, je vaše situace jednodušší. Budou vás pravděpodobně čekat perné chvíle, ale není třeba otálet.

Jak se rozejít s manipulátorem

Pokud však máte za sebou víceleté soužití a právě zjišťujete, s jakým typem osobnosti jste to žili, na rozchod se pečlivě připravte. Pravděpodobně jste dlouhá léta slýchali, jak jste neschopní. Za všechny vaše partnerské a rodinné problémy dle něj (nebo ní, samozřejmě) můžete vy svým chováním, svým přístupem, svojí leností. Dosaďte si sami podle toho, co slýcháte. To vše se podepsalo na tom, jak se cítíte – většinu z těch věcí berete jako pravdu o sobě, vaše sebevědomí se může blížit nule. Teprve procitáte jako ze špatného snu a zjišťujete, že možná je to všechno úplně jinak a že ten špatný člověk a viník všeho nejste vy. Dlouhá léta žijete s partnerem s poruchou osobnosti.

Budujte svou sebedůvěru

V první řadě se srovnejte s vědomím toho, s kým to vlastně žijete. Následujícím krokem by mělo být budování vašeho sebevědomí. Bez sebevědomí, bez víry sama v sebe, bez víry, že za to stojíte, že zvládnete odejít, by odchod možný nebyl. Nespěchejte. Mějte trpělivost a začněte pracovat sami na sobě. Možná vám bude stačit pomoc někoho blízkého, komu věříte a kdo vám pomůže obnovit vaši víru v sebe, možná budete potřebovat hledat pomoc profesionála.

Přemýšlejte nad svými reakcemi

Když měníme sebe, svoje chování, svoje reakce, měníme tím zároveň i druhého. Přemýšlejte nad svými reakcemi. Proč se třeba bojíte jít do konfliktu, z jakého důvodu upozaďujete svoje potřeby, proč neumíte říkat ne. Pište si poznámky k proběhlým situacím, konfliktům a přemýšlejte a zapisujte, co se ve vás odehrává. Čeho se bojíte? Objevíte možná, že určité chování jste kdysi viděli v dětství a přejali ho za své. Nyní je na čase ho vyměnit za nové.

Z počátku si nové chování cvičte na přátelích, ať si je upevníte, zažijete úspěch a motivaci k dalším změnám. Děláte to i proto, abyste se vyvarovali případného opakování dalšího toxického vztahu.

Počítejte s tím, že zvýšení vašeho sebevědomí a změny chování se vašemu partnerovi či partnerce / manipulátorovi líbit nebudou. Vy však vytrvejte. Možná se vám podaří změnit váš vztah tak, aby byl snesitelným. Pokud ne, vy si budujete sebevědomí k dalšímu kroku, k rozchodu.

Jednejte s rozmyslem

Rozchody k životu patří, tento rozchod s manipulátorem je však něco úplně jiného. Potřebujete mít promyšlenou strategii. Klidně počítejte s půl rokem, rokem či delším obdobím příprav. Pracujte na sobě, spíše se vyvarujte ostrých konfrontací s manipulátorem. Nejednejte unáhleně. Připravujte si, sami pro sebe, odpovědi na otázky typu: Kam půjdu? Jak to zvládnu finančně? Jak se odstěhuji? Jak to bude s péčí o děti?

Poraďte se s právníkem, jaké právní kroky a kdy je třeba udělat, jaké jsou možnosti péče o děti apod.

Možná se bude zdát, že připravovat a rozmýšlet odchod bez probrání s druhým partnerem není úplně fér. Zde se ale jedná o manipulativní osobnost, která s vámi fér nejednala a ani jednat nebude, naopak bude dělat vše pro to, aby vám vaše úsilí překazila.

Myslete i na zdravotní problémy, které soužití s manipulátorem často způsobuje. Tady je prioritou se ze vztahu vymanit co možná s nejméně šrámy na těle i na duši.

Při rozchod s manipulátorem padnou prosby i výhrůžky

Víte, co manipulátor dovede. Jeho reakce na vaše oznámení o rozchodu mohou být různorodé. Od prosby, že se změní – což krátkodobě udělá, začne nosit květiny a chovat se jak nejmilejší člověk pod sluncem, po výhrůžky zničení vás i všeho, co je vám milé, po sdělení, že si odnesete pouze to, co máte na sobě a víc ani „ň“.

Změnou – dočasnou k lepšímu, se nenechte ukolébat, už to jistě znáte. Výhrůžky jsou horší. Proto je nutná předchozí psychická příprava, protože rozchod s manipulátorem je důležité učinit i ve své mysli. Přijmout to.

Manipulátor používá proti vám především dvě emoce: strach a pocit viny. Tedy na to buďte připraveni. Kdo je připraven, není zaskočen.

TIP: Přečtěte si i můj článek Jak se vyrovnat s rozchodem.

Najděte si spřízněnou duši

Čeká vás nelehké období. Stane se, že vás bude očerňovat u přátel (pokud vám ještě nějací zbyli) nebo v práci. Možná to třeba nebude tak zlé. Zvládnout to a žít pak v klidu a dle svých představ stojí za to. Je výhodné mít po svém boku nějakou spřízněnou osobu, která s vámi tím období bude procházet. Může to být někdo z rodiny, z přátel nebo nějaký terapeut či kouč. Nemusíte na to být zcela sami.

The post JAK SE ROZEJÍT S MANIPULÁTOREM appeared first on Kouč NLP.

Proč si dáváme novoroční předsevzetí?

Období přelomu starého a nového roku vnímáme často jako příležitost k sebereflexi a bilancování nad uplynulým rokem. Přemýšlíme, co bychom chtěli změnit, zlepšit, udělat jinak. Bereme nový rok jako startovní čáru, ze které chceme vykročit do dalšího roku lépe. Máme pocit nového začátku, čistého stolu nebo výjimečné příležitosti ke změně. Z jakého důvodu však od sebe očekáváme, že se ze dne na den změníme?

Proč často Novoroční předsevzetí nefungují?

Dávání novoročních předsevzetí je dlouholetou tradicí, a proto mnoho lidí cítí jako povinnost nějaké předsevzetí si dát. Tento společenský tlak může však být právě důvodem selhání. Není to naše „vlastní“ chtěné rozhodnutí, chybí k němu správná motivace. Jde o pocit: „měl bych to udělat“, „čeká se to ode mě“. Tedy si nějaké vymyslím, abych byl jako ostatní a nelišil se.

Další nástrahou je rozhodnutí impulzivní. Žádné předsevzetí nemám, ale kamarád předsevzetí má. Mě se docela líbí a tak řeknu: „Já jdu do toho s tebou.“ Není to z mé strany ani promyšlené, ani stoprocentně chtěné, spíše náhlý nápad.

Pokud to není opravdu moje vlastní přání, které je rozmyšlené a chtěné, je lepší si žádné předsevzetí nedávat. Není-li mé sebevědomí příliš vysoké, může dojít k tomu, že se budu cítit ještě hůř. Utvrdím se v tom, že „jsem (zase) selhal/-a, jsem neschopný/-á“.

Novoroční předsevzetí a motivace

Předsevzetí fungují těm, kdo si vytvoří vlastní cíl, svoje vlastní přání změny. Na první pohled se to může zdát jako samozřejmá věc. Nebývá tomu ale tak. Je velký rozdíl mezi slovy chci a měl bych. Šanci na úspěch mají ti, kdo přesně vědí, proč změnu chtějí a nenechají se zlákat tlakem okolí a sociálních sítích. Mají konkrétní a dosažitelný cíl. Chápou svoje PROČ to chtějí, jaký výsledek jim to přinese a jak ho poznají. Budou si uvědomovat i dílčí výsledky, které k cíli vedou. Tedy přesně ti, kteří jsou motivovaní.

Sebekázeň

Ve svém úsilí jsou vytrvalí a trpěliví, tedy mají sebekázeň. Co to vlastně je? Není to vrozená vlastnost. To je dobrá zpráva. Je to získaná nebo odkoukaná dovednost, která vede k získání větší kontroly nad sebou, k překonávání překážek a umění něco si odříct. Tedy „odložit odměnu“. Jde v podstatě o umění být sám na sebe přiměřeně přísný.

Odměna za výdrž

Odměnou za to, že jsem vytrval ve svém předsevzetí, je nejen dosažení cíle. Zažívám pocity úspěchu a sebedůvěry, což pozitivně ovlivňuje moje sebevědomí. Tím, že aktivně pracuji na dosahování svých cílů, přesvědčuji se o vlastní schopnosti překonávat překážky. Cítím, že mám vliv na svou budoucnost a dává mi to pocit větší kontroly nad mým životem.

Na závěr malé doporučení: Chcete-li změnit svůj život k lepšímu, proč čekat až na Nový rok? Udělejte to kdykoli!

The post NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ – PROČ ČASTO NEFUNGUJE? appeared first on Kouč NLP.

Jak zvládnout Vánoce v klidu

Neexistuje jeden správný způsob trávení vánočních svátků

Na trávení tzv. idylických Vánoc je kladen velký společenský tlak, pod jehož tíhou se mnozí propadají až k depresi. Reklamy a časopisy jsou plné obrázků šťastných rodin smějících se u dokonale prostřeného svátečního stolu, vše je dokonale uklizeno, nazdobeno, napečeno. Atmosféru podbarvuje hudba a za okny bílý sníh jako z Ladových obrázků. Nevím, kdo z vás takovýto idylický stav zažil, ale tak nějak ho máme ve své hlavě. Jak by to správně mělo na Vánoce doma vypadat. Ono: „Mělo by…“ Navíc: „Jak je to správně?“

Neexistuje jeden správný prototyp dokonalých Vánoc. Naštěstí.

Spíš doporučuji udělat si takovou reflexi a položit si otázku: Co pro mě znamenají Vánoce? Co je pro mě opravdu důležité?

Smysl Vánoc

Smysl Vánoc bývá pro různé lidi trochu odlišný a to na základě jejich osobních přesvědčení, jejich hodnot, tradic. Pro někoho mají zejména náboženský smysl. Pro jiného hlavně smysl rodinný – setkávání se i v širším rodinném kruhu, upevňování vzájemných vazeb a pout. Pro dalšího smysl dárcovský, kdy se snaží v tento čas (a snad nejen v něm) pomáhat a obdarovávat druhé. Kultura a tradice Vánoc, kdy máme jako společnost společné tradice a jako jednotlivci třeba osobní tradice. Jde o celý komplex aspektů a my můžeme zapřemýšlet, jak se v tom nalézáme my.

Pro to, abyste zvládli Vánoce v klidu si udělejte takovou reflexi a položte si otázku: „Co pro mě znamenají Vánoce? Co je pro mě během jejich oslav opravdu důležité?“

Co je pro mě opravdu o Vánocích důležité?

Udělejme si na Vánoce malou psychickou přípravu

Je pro mě důležité mít perfektně uklizeno? Upečené množství druhů cukroví a vánočky? Setkání se všemi členy rodiny? Nazdobený byt a krásně zabalené dárky? Jídlo, které jíme pouze v tomto období? Ono to může být od každého trochu. Co ale pro mě osobně dělá tu pravou atmosféru Vánoc? Jak k ní mohu přispět?

Pokud je pro mě prioritou jedno, mohu ubrat u druhého nebo to může udělat někdo jiný.

Optimální je, pokud si svoje odpovědi můžeme porovnat s ostatními, se kterými budeme Vánoce trávit a ladit tak dohromady představy a priority. Každý může mít svoji část odpovědnosti a přiložit ruku k dílu.

Vzájemným laděním a sdílením představ, které každý má, předejdete i nespokojenosti či výčitkám typu: “Takhle jsem si ty Vánoce tedy nepředstavoval/-a!“ Jak mají ostatní vědět, jaké byly představy oné osoby, když je nekomunikuje a nosí je pouze ve své hlavě?

Programy v nás

Zní-li vám v hlavě: „Vánoce, to je velký stres!“, věřte, že to stres je a bude. Máte-li přesvědčení, že „se to nedá stihnout“, pak to možná i stihnete, ale za cenu zhroucení.

Síla přesvědčení je velká. Záleží na vás, zda si necháte ta, co máte, anebo je chcete (po)změnit. Je to vaše volba, nikdo jiný ji za vás neudělá. Řekněte si: „Nějak to dopadne. Vždycky se to zvládlo, bude to tak i letos.“

Stejné je to s tím, když si představujete např. rodinné setkání a říkáte si: „To se zase bude sestra vytahovat svým dokonalým cukrovím!“ Nebo: „Švagr bude upozorňovat na to, že má na dražší dárky. Jak já ty Vánoce nesnáším!“ Vaše představy vás a vaši vnitřní (ne)pohodu ovlivní již předem a podle toho se odvíjí vaše nálada. Vaše nálada ovlivňuje i druhé a pokládáte tak základy tomu, aby setkání proběhlo ne zcela v přátelské atmosféře. Řekněte si spíše :„No a co? Je to jejich ego. Se mnou to nemá nic společného.“ Je to opravdu zase jejich vlastní program, který je nutí jednat tak, jak jednají. Neberte si jej osobně.

Jak mít Vánoce klidné a s méně stresem?

Oslavme Vánoce takovým způsobem, jaký nám vyhovuje

Dobrá příprava na Vánoce je základ. Není na škodu mít připravený a vyladěný plán, který mohu dle potřeby každoročně aktualizovat. Seškrtejte vše na nezbytné, ostatní je nadstavba ve stylu „když stihnu, tak stihnu“.

Můžeme si nastavit finanční limity dárků, rozdělit pečení cukroví, delegovat různé činností. Návštěvy příbuzných a přátel můžeme také přeskupit, omezit, přidat – zkrátka podle vašich pocitů tak, aby to bylo příjemné. Umění říkat ne se nyní obzvláště hodí.

Mít spoustu dárků, jídla a cukroví, vše dokonalé, neznamená, že Vánoce proběhnou šťastně a vesele v příjemné pohodové atmosféře.

Dají se Vánoce zvládnout v klidu?

Možná ano, možná ne. Záleží na tom, co si myslíte, že je možné. Možná vás už stresuje jen to pomyšlení, že byste se stresovat neměli, jsou to přeci Vánoce, svátky mající duchovní základ. Nějaký stres třeba zůstane, ale může být jen stínem toho původního.

Neexistuje obecně dokonalé trávení Vánoc. Existuje jen váš pocit z jejich průběhu, takový, kdy si cítíte se v pohodě, příjemně, v klidu a můžete si říct:„ Byly to letos opravdu hezké Vánoce!“

The post JAK ZVLÁDNOUT VÁNOCE V KLIDU appeared first on Kouč NLP.

Co předchází rozchodu

Ve fázi smutku můžeme mít strach, že už nikdy nebudeme šťastni tak jako dřív.

Než se mezi partnery začne mluvit o rozchodu, probíhají v páru určité podvědomé či vědomé změny v chování. Mění se komunikace, která začíná být povrchní. Řeší se více pouze provozní témata, méně času se věnuje vzájemnému sdílení zážitků, prožívání různých situací, společnému povídání apod. Častěji se vyskytují konflikty nebo hádky. Partneři spolu tráví méně času.

Oba si mohou uvědomovat, že se ve vztahu děje něco špatně. Pokud to vnímají partneři stejně, o rozchodu ve své mysli uvažují oba a považují jej za vhodné řešení svojí situace, rozchod proběhne většinou v klidu a co nejméně bolestně. Mohou se také pokusit o záchranu svého vztahu, pokud se dokážou dohodnout na této variantě, na místě je spolupráce se vztahovým či párovým poradcem.

Častá je však varianta, kdy o rozchodu uvažuje pouze jeden z partnerů, zde mu můžeme říkat iniciátor rozchodu. Druhý z partnerů si –někdy – dle svých slov „ničeho nevšiml, ve snu by mě to nenapadlo“. Většinou si však po čase dokáže připustit, že tu signály byly, on je však přehlížel a to možná i ze strachu z případného rozchodu.

U iniciátora rozchodu PhDr. J Klimeš říká této fázi fáze latentní, dá se říci i fáze bilancování, kdy se jeden z partnerů rozhoduje, zda se rozejít či ne. Tato fáze může u něj trvat týdny, ale i několik let. Může být více odtažitý, podrážděný.

Druhý partner si neuvědomuje vážnost situace a může tyto signály přehlížet nebo je omlouvá dočasnou pracovní situací prvního partnera či jeho únavou.

Pak však přijde chvíle, kdy dochází k ukončení vztahu.

1. Fáze rozchodu – Šok

U partnera, který zatím netušil, že druhý o rozchodu uvažuje, je první reakcí šok. Ten může trvat jen krátce, třeba pár minut, ale také několik dní či týdnů, pokud rozchod přišel nečekaně.

Jde o reakci těla na velkou bolest, kterou jedinec prožívá. Projeví se různým způsobem, může být rozdíl v prožívání u žen a u mužů.

Ženy si častěji dovolí prožívat emoce naplno. Může dojít i na krátkodobé potíže s dechem. Problémy s nespavostí či nemožnost usnout jsou časté. Zdá se to být naprosto neuvěřitelné, objevuje se obava z budoucnosti, ze samoty.

Emoce mohou být ochromující. Dovolte si je projevit naplno. Plačte, křičte, dostaňte je ze sebe ven. Poproste o pomoc kamarádku nebo rodiče.

Erika: Mladá, velmi citlivá žena, popisovala svoji reakci na nečekaný rozchod takto: „Byla jsem úplně rozbitá. Skoro si ty první dny nepamatuji, mám je jako v mlze. Nejedla jsem, nemyla jsem se, nepřevlékala se. Naštěstí jsem zavolala svým nejlepším přátelům, kamarádce a kamarádovi… Nevím, jak bych to bez nich zvládla. Střídali se u mě, objímali mě, utěšovali, nutili mě něco sníst a pít. Trvalo to takhle asi 3 dny.“

Muži mohou tuto fázi rozchodu prožívat zdánlivě úplně jinak. U některých mužů jim jejich ego nedovolí projevit city navenek a zdají se být „v pohodě, nad věcí“. Zdání klame. Oni trpí ve skrytu duše, jen jim „hraní si na tvrďáka“ pomůže tuto fázi lépe překlenout.

2. Fáze rozchodu – Popírání

Tohle se nemohlo stát. Zřejmě jde o nějaký omyl, o špatný vtip. Zítra se probudím a bude všechno zase v pořádku.

Takto probíhá fáze popírání nebo jí můžeme říkat odmítání reality. Nechceme připustit pravdu, nechceme se smířit s koncem našeho vztahu. Pravda příliš bolí, odmítání si ji připustit je tedy obranná reakce před krutou skutečností. Tato fáze končí ve chvíli, kdy si připustíme realitu. Tedy vezmeme na vědomí, že jde opravdu o rozchod, že s milovanou bytostí už dále nebudeme. Připomínáme si krásné okamžiky vztahu, společně prožité chvíle.

„Spala jsem v jeho pyžamu, neprala jsem ho, abych cítila jeho vůni. Moc mi chyběl. Vzpomínala jsem na všechny ty krásné chvíle, které jsme spolu zažili.“

3. Fáze rozchodu – Vztek

Ve fázi vzteku viníme jeden druhého z rozpadu našeho vztahu.

Po fázi popírání přichází vztek, zuřivost, zloba. Mohu se zlobit na partnera, ale mohu se zlobit i na sebe. Jak to, že jsem to neviděl/a?

V této fázi také hledáme viníka rozpadu našeho vztahu. Může to být partner, ten za to všechno může. Mohu se však i vinit z rozpadu vztahu já, vinit se z toho, že kdybych byl/a lepší, pozornější, víc se snažil/a, ještě bychom určitě byli spolu. Pokud má člověk nižší sebevědomí, tak v této situace velmi často ještě více klesá. Viní všechny svoje domnělé i skutečné nedostatky z toho, že se s nimi partner rozešel.

Máme-li vztek, je dobré ho ze sebe dostat. Nejlepším způsobem je fyzická námaha. Viním-li hodně z rozchodu sebe, tato fáze se prodlužuje a i s výhledem do budoucna je vhodné probrat situaci s odborníkem.

Setkala jsem se už také s klienty, kteří fázi vzteku nezvládali a chtěli se ji naučit ovládat, protože měli strach, aby nedošlo z jejich strany k fyzickému napadení partnerky.

4. Fáze rozchodu – Truchlení

Pocity vzteku přecházejí v pocity lítosti, smutku a velké ztráty. Je to přirozená reakce, přišly jsme o milovaného člověka. Máme strach, že už nikdy nebudeme šťastní tak, jako dřív. Tato fáze může přerůst, zejména u žen, až do deprese.

Fází truchlení si dovolte projít, dejte smutku průchod. Emoce nepotlačujte, jen by se v těle hromadily a přešly v psychosomatické potíže. Není rozumné řešit smutek alkoholem ani přejídáním se. Budete se pak cítit eště hůř.

5. Fáze rozchodu – Akceptace neboli Přijetí reality

Směřujeme se se skutečností, s realitou. Pomalu anebo rychleji se vracíme zpět do aktivního života. Rozumíme tomu, z jakého důvodu jsme byli společně s partnerem, chápeme i důvody našeho rozchodu. Víme, že rozchodem náš život neskončil. Vrací se znovu sebedůvěra. Jsme připraveni na nové vztahy.

Opakované rozcházení

Někdy se partneři k sobě opakovaně vrací. Každý vztah však rozchodem utrpí, nejvíce v oblasti vzájemné důvěry. Návrat má smysl ve chvíli, kdy oba partneři chtějí návrat a to ve stejnou chvíli. Uvědomují si, že každý z nich má na rozchodu svůj podíl a oba mají dobrou vůli ke změně.

Častěji jde však iniciativa pouze z jedné strany. Někdo neustojí ten tlak, bolest z rozchodu, jiný se obává samoty tak moc, že raději zůstane v jakémkoli vztahu než v žádném. Někdo se stane na partnerovi doslova závislým a udělá a slíbí cokoli, jen aby s ním mohl zůstat. Proč to není dobré? Přečtěte si můj článek o tom, zda se po rozchodu vrátit k sobě.

Po rozchodu potřebujete čas a prostor k tomu, abyste vše dokázali zpracovat.

Po rozchodu

Rozchod je jednou z nejvíce náročných životních událostí a z jejích následků se můžeme vzpamatovávat pár měsíců, ale také několik let. Zejména v situaci, kdy byly v partnerství děti, jsme s druhým spojeni tímto poutem i po rozpadu vztahu a situace je komplikovaná a náročná.

Někdo projde fázemi rozchodu velmi rychle, jiný se některé vyhne. Všem doručuji nevrhat se hned do dalšího vztahu, třeba jen z důvodu pomsty bývalému partnerovi nebo z obavy před samotou. Pokud cítíte, že ještě nejste ve své kůži a cítíte třeba vztek na bývalého partnera, váš nový současný nový partner to od vás „pěkně odnese“ za něj. Rozejdete se ve zlém a vaše sebevědomí opakované rozchody mohou pěkně pošramotit, můžete pak mít pocit, že si nedokážete udržet partnera. Zůstaňte raději nějakou dobu sami, odstup mezi vztahy je lepší dodržet minimálně 3 měsíce, ale lepší je delší doba.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Pomoc vyhledejte ve chvíli, kdy cítíte, že je toho na vás pomoc a že to přestáváte zvládat. Často je to v první fázi šoku, tedy hned po rozchodu. Dalším častým obdobím je dlouhé setrvávání v období smutku – truchlení, kdy se nemůžete posunout dále a upadáte do deprese. Obraťte se o pomoc kdykoli, kdy máte pocit, že vám nezpracovaný rozchod brání navazovat nové vztahy a žít váš život naplno.

The post FÁZE ROZCHODU appeared first on Kouč NLP.

Rozchod kvůli nevěře je častým důvodem ukončení vztahu.

Rozchod kvůli nevěře je častým důvodem ukončení vztahu. Nevěra je jednou z nejbolestivějších a nejvíce narušujících událostí, které mohou vztah postihnout. Často vede k rozpadu partnerství, a to z několika důvodů. Překážky, které způsobují, že se lidé k sobě nechtějí vrátit, bývají různé a závisí na konkrétní situaci a na jednotlivých lidech. Podíváme se na hlavní faktory, které stojí za rozhodnutím lidí rozcházet se kvůli nevěře.

Důvěra je základem

Zuzana: „Byli jsme manželé 20 let. Myslela jsem si, že se uznáváme a máme stejné hodnoty, vždy jsme si naprosto věřili. Najednou zjišťuji, že je mi manžel schopný lhát. Už dva roky má milenku. Cítím velkou nejistotu, najednou nevím, co je pravda a co je lež, mám pocit jakoby celé to naše manželství byla jedna velká lež. Když mi nyní cokoliv řekne, hned přemýšlím, zda je to pravda. Nedokážu mu věřit.“

Důvěra je základem každého zdravého vztahu. Nevěra jde s narušením důvěry ruku v ruce. Narušení důvěry může někdy být tak silné, že už není možné vrátit se k původnímu stavu. Bez důvěry vztah ztrácí svou stabilitu a stává se neudržitelným. Obnovit narušení by měl především ten z partnerů, který podváděl. Nicméně podvedený partner tuto snahu může velmi brzdit či ji znemožnit.

Emoční reakce

Erika: „Díky špatně zaslané SMS zprávě jsem zjistila partnerovu nevěru. Hned jsem chtěla vidět další zprávy, vědět všechny informace, prohlédnout si její fotky. Pak jsem doslova vybuchla. Křičela jsem na něj a tu druhou nazvala opravdu nechutnými výrazy. Také jeho. Vyčetla jsem mu všechno za celá ta léta, snažila jsem se zasáhnout všechna jeho citlivá místa, o kterých jsem věděla. To se mi podařilo… Pak jsem svého výbuchu litovala, ale už bylo pozdě. Ráda bych to vzala zpět, ale on se přes to nepřenesl.“

Nevěra vyvolává silné emoční reakce. Podvedený partner prožívá často vztek, zklamání, smutek a nejistotu. Tyto emoce mohou být tak intenzivní, že brání jakémukoli pokusu o obnovení vztahu. Někdy se stane, že v prvním afektu podvedený partner ve snaze druhého ranit, udělá či řekne něco, co nelze vzít zpět a co jen prohloubí vzniklou propast mezi nimi. Emoční trauma způsobené nevěrou trvá dlouho a mnohdy zanechává trvalé jizvy na srdci obou partnerů.

Ztráta respektu

Reakce na nevěru mohou člověka překvapit, emoce jsou velmi silné.

Jirka: „Měl jsem krátký románek s jednou ženou. Manželka na to přišla a zvažovala rozvod, ale já nechtěl přijít o rodinu a děti. Přistoupil jsem na její podmínky. Byly opravdu pečlivě vyžadovány. Podstatě jsem se cítil jako její sluha. Měla také pod kontrolou všechny části našeho života, účty, výpisy, všechno. Dokonce i děti, které o mém dávném prohřešku nevěděly, si mě přestávaly vážit. Stejně tak moje okolí. Ani nevím, jak jsem to vydržel tolik let. Nyní se ale objevila Alena, moje nová kolegyně, která ve mně vidí muže. Jsem naprosto rozhodnutý začít s ní nový život. Pevně věřím, že se zase začnu cítit jako plnohodnotný člověk.“

Rozchod kvůli nevěře nastane i z toho důvodu, že nevěra vede ke ztrátě respektu k druhému partnerovi. Partner, který byl nevěrný, je vnímán jako nevěrohodný a nečestný. Toto vnímání ovlivní další aspekty vztahu a vede tak k dalším konfliktům. Podvedený partner klade na druhého určité požadavky a podmínky, za kterých ve vztahu zůstane. Svými požadavky se snaží vyrovnat se strachem a potřebou znovu získat pocit bezpečí. Je však třeba, aby zachoval správnou míru požadavků, které klade na druhého. Tyto požadavky se nesmí přeměnit v trvalé sebeobětování druhého partnera. Ztráta respektu bývá těžká k překonání, protože respekt je často základním prvkem zdravého partnerského vztahu.

Rozchod kvůli nemožnosti intimního sblížení po nevěře

Iva: „Chtěla jsem vědět všechno. Podrobně jsem se vyptávala na veškeré detaily jejich vztahu, chtěla jsem znát, v čemu je to s ní jiné, o čem si povídají, všechno o jejich intimitě. Partner mi to říct nechtěl, ale já trvala na svém a dala si to jako podmínku toho, že se pokusím přes to přenést. Bohužel. Kdykoliv se mě pak chtěl dotknout, představila jsem si tu druhou, co všechno spolu dělali. Nedokázala jsem se s ním sblížit. Rozešli jsme se.“

Intimní sblížení bývá často až tím posledním kouskem skládačky, pokud se partneři rozhodnou ve vztahu setrvat. Jde ruku v ruce s pomalu obnovující se důvěrou. V této oblasti bývají překážky na obou stranách. Na straně podvedeného, který přitom celým srdcem touží po blízkosti druhého, ale zároveň ho odmítá, tak na straně podvádějícího, kterému chybí třetí osoba.

Sebevědomí

Soňa: „Karel vždycky říkal, jak se mu líbím, že jsem taková přirozená a sportovní. Většinu volného času jsme sportovali, nikdy jsem necítila potřebu se líčit, i oblečení sportovní a pohodlné. Vyhovovalo mi to. Nyní jsem si našla na Instagramu fotky té jeho nové lásky. Perfektní make-up, sexy hadry, možná i nějaká plastika. Je to kočka, to musím uznat. Nikdy bych si nemyslela, že by ho nějaká taková mohla zajímat. Náhle si připadám jako ošklivé káčátko.“

Nevěra může vážně poškodit sebevědomí podvedeného partnera. Začne pochybovat o sobě samém a o své hodnotě jako partnerovi. Toto snížené sebevědomí následně ovlivní nejen aktuální vztah, ale také jeho schopnost vstoupit do budoucího zdravého vztahu.

Mnoho párů nevěru neustojí a vztah se rozpadne.

Rozchod kvůli opakované nevěře

Zora: „Teď máme krizi a ani nevím, jak chci, aby to dopadlo. Rozvádět se nechci jen kvůli zabezpečení. Můj muž je hodně racionální, moc se nikdy nezajímal o mé pocity, o mě, o to, co mě zajímá. Tak jsem to začala hledat jinde. Dřív se mi to dařilo utajit. Pak mi však na nevěru přišel, já vztah ukončila a slíbila, že už se to nebude opakovat. Nyní je to na nanovo. Nevím, jestli dokážu nebo spíš chci tento vztah ukončit. Pokud ano, vím, že si stejně najdu někoho jiného.“

Pokud dochází k opakovaným případům nevěry, dovede to podvedeného partnera k rozhodnutí vztah ukončit, protože již nevidí šanci na změnu chování. Opakovaná nevěra signalizuje to, že ve vztahu něco chybí, jsou nenaplněny potřeby, jako třeba nenaplněná potřeba lásky nebo citového propojení.

Rozchod kvůli nevěře aneb vůle musí být na obou stranách

Francouzský psycholog Dr.Christoph Fauré, který je odborníkem na partnerskou problematiku říká: „Na rekonstrukci vztahu po šoku z mimomanželského vztahu musí být dva. Když se jeden z partnerů neúčastní, znamená to, že vztahu zvoní hrana. Ať je touha obnovit vztah sebesilnější, pokud jeden z partnerů není na stejné vlnové délce, jedná se o předem ztracenou bitvu.“ (Jak přežít nevěru, Portál, 2015)

Padlo rozhodnutí o rozchodu, který chce jeden anebo chtějí oba. Je omylem si myslet, že ten z partnerů, který má mimomanželský vztah, v tomto vztahu pravidelně zůstane. Je celkem časté, že tento vztah nevydrží. Zejména v případě, že v původním vztahu jsou děti. Následuje rozchod či rozvod spojený s řešením péče o děti a majetkové vyrovnání. Stres s tímto spojený bývá velký, týká se všech zúčastněných a nové partnerství pod jeho tíhou nevydrží.

TIP: Přečtěte si i můj článek Jak se vyrovnat s rozchodem.

Závěrem…

V závěru lze říci, že nevěra je složitým a emocionálně náročným tématem, které mívá na vztahy zničující účinky. Odpuštění je klíčem k obnově vztahu po nevěře. Pokud podvedený partner není schopný nebo ochotný odpustit, vede to k trvajícímu konfliktu a nemožnosti vztah obnovit.

Každý vztah je jedinečný a některé páry se rozhodnou pracovat na obnovení vztahu, zatímco jiné se rozhodnou jít každý svou cestou.

The post ROZCHOD KVŮLI NEVĚŘE appeared first on Kouč NLP.

Zdravé sebevědomí umožňuje dítěti cítit se jistě, vyrovnávat se s určitými situacemi a být úspěšné ve škole i v životě. Jde o vlastní pocit hodnoty a schopností, které dítě může získat prostřednictvím pozitivních zkušeností a podpory od rodičů a blízkých. Sebevědomí dítěte nezaměňujte s narcismem ve špatném slova smyslu.

Sebevědomí je klíčovým faktorem pro zdravý emocionální a sociální vývoj dětí. Jde o schopnost cítit se jistě a vnímat svoji hodnotu. To má pozitivní dopad na jejich životní úspěch a štěstí. Sebevědomí se vytváří postupně během dětství a je ovlivněno různými faktory.

Vznik sebevědomí u dětí:

Budování sebevědomí dítěte je důležité pro jeho další život.

Sebevědomí se začíná formovat již v raném dětství. První zkušenosti a interakce, které dítě zažívá, mají zásadní vliv na jeho sebepojetí. Pozitivní zpětná vazba od rodičů, učitelů a vrstevníků hraje nezastupitelnou roli při budování zdravého sebevědomí. Důležité je také  podporovat dítě v jeho zájmech a umožnit mu plně využít jeho schopnosti.

Jak mohu podpořit sebevědomí svého dítěte? Desatero:

1. Nepodmíněná láska

Dětem dávejte najevo, že jsou milované a že je přijímáte takové, jaké jsou. Aktivně naslouchejte a vyjadřujte zájem o to, co dítě říká a prožívá. Když budete opravdu naslouchat myšlenkám, obavám a radostem svých dětí, budou se cítit slyšeny a respektovány. Naučí se sebevědoměji vyjadřovat své názory. Nepodmíněná láska je ta, která nepodmiňuje lásku dítěte jeho chováním nebo výsledky.

2. Pochvala

Chvalte a oceňujte úsilí dítěte místo jeho výkonu. Důležité je, aby se dítě naučilo cenit si svého úsilí a snažení. To například znamená, že i když dítě závod nevyhrálo, oceníte úsilí a snahu, které v danou chvíli mělo.

3. Jste vzorem

   

   Při budování sebevědomí jste pro dítě vzorem.

Vaše vlastní chování a přístup k sobě samým mají obrovský vliv na sebevědomí vašich dětí. Buďte jim pozitivním modelem. To zahrnuje zdravou komunikaci, pozitivní řeč těla a sebedůvěru. Pokud chcete, aby vaše dítě věřilo v sebe, ukazujte jim, že věříte v sebe vy.

4. Nesrovnávejte

Každé dítě je jedinečné. Je jiné než jeho sourozenci, je jiné, než děti sousedů či spolužáci, je jiné, než jste byli vy. Ačkoli si myslíte, že vychováváte všechny vaše děti stejně, není to pravdou. Jste jinými rodiči, než jste byli svému prvnímu dítěti, máte více zkušeností jak životních, tak rodičovských. Srovnávání sourozenců či apel na věk může vést k rivalitě. Srovnávání a dávání za vzor jiných dětí vede často ke sníženému sebevědomí.

5. Mantinely a povinnosti

Je velkou pravdou, že úkolem rodičů je nastavit dětem hranice, úkolem dětí je zase snažit se tyto hranice posunout či překonat. Jasně definované hranice poskytují dětem pocit bezpečí a struktury, zároveň je učí zodpovědnosti a povinnosti, což je důležité pro jejich rozvoj. Postupným předáváním zodpovědnosti a možnosti rozhodovat, samozřejmě přiměřeně dle věku a schopnostem, budujete u dětí pocit kontroly nad vlastním životem a nad vlastním rozhodnutím.

      6. Podpora rozvoje dovedností

Podporujte a umožněte dítěti objevit svoje schopnosti a talenty. Dopřejte mu učit se novým věcem. Ať jsou jeho koníčky a záliby jeho vlastními, nikoli že plní vaše nenaplněné sny a touhy.

7. Stop perfekcionismu

 Stanovování nerealistických očekávání může vést k pocitu neustálého selhávání a nenaplnění očekávání, která na dítě kladete. Toto vede k trvalému pocitů úzkosti a větší míře stresu. Snižujete tím kreativitu dítěte, dítě se bojí udělat chybu a riskovat. Snižuje se tak sebevědomí dítěte. Má od sebe nereálná očekávání a chybí radost z dobrého výsledku a dobře udělané práce. Vždy může být něco ještě lépe, vždy nachází nedostatky.

8. Zvládání neúspěchů

Učte děti, že neúspěchy jsou součástí života a mohou sloužit jako příležitost k učení. Důležité je, aby si neúspěchy nenechávaly zkazit své sebevědomí. Učí se od vás nápodobou – jak se ke svým neúspěchům stav stavíte vy, budou se stavět i vaše děti. Učte děti, jak mají řešit problémy a konflikty konstruktivním způsobem. Zvyšujete tím jejich schopnost se s výzvami vypořádat.

9. Emocionální inteligence 

   Emocionální inteligence (EQ) pomáhá dětem lépe rozumět svým emocím a prožitkům. To jim pomáhá lépe porozumět sobě samým a lépe se přijímat. Děti s rozvinutější emocionální inteligencí snáze porozumí svým vrstevníkům. Jsou více empatické. To jim pomáhá budovat zdravé vztahy, přátelství, a tím i sebedůvěru. Jelikož rozumí svým emocím, dokážou je i lépe pochopit a usměrňovat, tedy třeba ovládat svůj vztek, úzkost či stres.

10. Bezpečný prostor

Vytvořte prostředí, kde se vaše dítě cítí bezpečně s pocitem, že je respektováno. Takový prostor, kde může vyjádřit své pocity a názory bez obav, že ho odmítnete a zkritizujete. Nebude mít strach a obavy se vyjadřovat a diskutovat.

Nepodmíněná láska je pro dětské sebevědomí velmi důležitá.

Sebevědomí dítěte je komplexní proces

Vytváření silného a zdravého sebevědomí u dětí je komplexní proces, který vyžaduje podporu ze strany rodiny, učitelů a dalších dospělých. Důležité je vnímat každé dítě jako jedinečné a respektovat jeho individualitu. Sebevědomí u dětí je cenným dárkem, je třeba ho pečlivě budovat a chránit. Vytvářejte prostředí, kde se dítě cítí bezpečně, přijímáno a podporováno, a kde mu zároveň umožníte postupně rozvíjet jeho schopnosti a sebeuvědomění. S tímto přístupem k nim jim pomůžete vyrůst v sebevědomé a šťastné lidi.

The post JAK PODPOŘIT SEBEVĚDOMÍ DÍTĚTE appeared first on Kouč NLP.